A do prdele…, Irvine Welsh

..

Říká se, že J. K. Rowlingová přitáhla svou ságou o Harrym Potterovi s kouzelnou hůlkou ke čtení celou generaci dětí, které by jinak koukaly do gameboye nebo na telku. To je jistě záslužný čin, ale Irvinu Welshovi se povedl kousek neméně husarský. Přitáhl ke čtení generaci adolescentů, nad kterými jejich rodiče a učitelé už dávno zlomili hůl. 

Jakým kouzlem vládnou Welshovy knihy, že přitáhnou kalné zraky nihilisticky naladěných puberťáků, kteří v pravidelné pracovní době v továrně nebo v kanclu žádnou zářnou budoucnost nevidí? Snad takovým, že zobrazují realitu takovou, jaká je, bez příkras, zapšklých hodnotových soudů, s citem pro lidi, kteří zabředávají do břečky současnosti a v úporné snaze udržet se nad hladinou šlapáním vody jen rozstřikují bláto kolem. 

Součástí Welshova kouzla je schopnost vidět v hnědé budoucí bílou a poťouchlá představa, že i když se člověk brodí sračkami, může na břeh vystoupit očištěn. Ale i tato představa samotná je po zásluze zironizována, zparodována, ztrapněna a obrácena v „božský“ vtip, protože realita je realita je realita. 

Irvine Welsh je po dlouhé době autor, kterého anglická i světová literatura potřebovala, aby nezašla na úbytě. Ví se, že každé umění má tendenci začít si postupně lebedit v elitářství, estetickém rozumbradování a upínání se k nebeským výšinám jakéhosi ideálního tvaru. Proto není na škodu – ne, je zapotřebí, aby se objevil nějaký parchant, neznaboh a budižkničemu, který umění holí zažene zpátky tam, kde by mělo být – v životě, ze života, se životem a pro život. Troufnu si tvrdit, že naposled se něco takového povedlo beatnikům, Charlesi Bukowskému, punku a Quentinu Tarantinovi.

Irvine Welsh se narodil 27. září 1958, i když to nemusí být tak docela, protože podle glasgowské policie má v záznamech uveden prý nějaký údaj kolem roku 1951. Pravda bude ležet někde v rozmezí 1957–1961. Každopádně se narodil v Leithu severně od Edinburghu, vedle přístavu, kde otec pracoval jako dělník. Později provozoval prodej koberců. Zemřel, když bylo synovi pětadvacet. (Mimochodem – je pro žurnalisty opravdu takový problém z druhotných informací zjistit, v kterém roce se Welsh skutečně narodil? Je to jejich lenost, anebo jen marketingový trik, který Welshovi všichni žerou?) Matka byla servírka.

Dále již nemá cenu opisovat to, co si každý může přečíst na Wikipedii nebo v rozhovoru se Simonem Hattenstonem.

Pojďme si raději připomenout, co dosud takřka s vieweghovskou pravidelností napsal a vydal a co se zatím objevilo v českých knihkupectvích… Chtělo by se říci v knihkupectvích na sídláku, ale tam už žádná knihkupectví nejsou.

... 

Trainspotting (Trainspotting, 1993)

Welshova nejznámější a v Británii prý nejkradenější kniha vůbec. Nemá smysl připomínat, o čem to je, většina lidí ji má stejně spojenou se stejnojmenným filmem od režiséra Dannyho Boylea (1996) s hromadou skvělé hudby, která celému ději dodává spoustu cool energie, až někdy zastírá ten humus, v jakém se hlavní postavy pohybují. Ale nejspíš to dobře vystihuje odvrácenou stranu vlády Margaret Thatcherové. 

Welsh si touhle svou prvotinou vysloužil srovnávání s Williamem Burroughsem. No, těžko říct, sám Welsh v rozhovorech uvádí, že dřív Burroughse nečetl, byl ovlivněn spíš klubovou scénou. A že oba píšou o drogách? Nejsou jediní. Možná žurnalisty ke srovnání vede to, že se díla obou autorů nějakým způsobem dotýkají politiky. U Welshe je to atmosféra daná thatcherovskou protiodborovou politikou, která se nutně musela promítnout do pracovních i mezilidských vztahů a mohla být (nejspíš byla) i jednou z příčin vzestupu drogové kultury. V Burroughsových knihách se ovšem drogová závislost stává synonymem závislosti na společenském systému jako takovém, Burroughs se následně zabývá možnostmi, jak se z takového systému vyvázat. Burroughs hledá cestu k osvobození individuality, Welsh píše o tom, jak být aspoň chvilku sám sebou. Burroughs je herákový filosof, Welsh filosofující herák. Nemyslím to nijak pejorativně. 

A kromě toho: humor u Burroughse je tak suchý, že musíte chodit ten prach pravidelně spláchnout, u Welshe pijete, protože se – chca nechca – dobře bavíte v knajpě spolu s Rentonem a dalšími.        

Pokud byste ale chtěli Welshovu film či knihu použít jako nástroj protidrogové prevence na středních školách, pak bych doporučil spíše – neprávem přehlíženou – knihu Rekviem za sen Huberta Selbyho Jr. (Requiem For a Dream 1979, česky Maťa 2001, překlad Ondřej Formánek), anebo stejnojmenný film režiséra Darrena Aronofského (2000). Pravda – není to taková prča.

(Plakát ke stejnojmennému filmu)

...

Ukázka

 

Začinám cítit ochromující nutkaní zvracet a místnost se začla točit. Spad sem ze židle a vyblil rajskou polív­kou na hadr před krbem. Jak mě dostali do postele si nepamatuju. Támhle jde má první láska vúú-húú...

Mý tělo bylo kroucený a drcený. Bylo to jako dybych se zhroutil někde na ulici a položili na mě kontejner a parta nějakejch zlomyslnejch dělňasů ho nakládala těžkým stavebnim materiálem a zároveň pod něj nastrkali špičatý železný pruty, aby na nich našpízovali moje tělo. S chlápkem kerej bejval můj nejlepší...

Kurva, kolik je hodin? Tý vole co to kurva 7:28. Nemohu na ni zapomenout...

Hazel

Srdce mě bolí vúú-húú když ji vidím...

Vodhodim těžkou přikrývku a podívám se na Paddyho Stantona. Paddy. Co mam dělat? Gordone Durie. Juke Boxi. Vo co tu vlastně de? Juke Boxi, ty hajzle, proč si mě v tom nechal? Iggy... tys tohle zažil. Pomoc mi čoveče. POMOC MI.

Co si vo tom všem vůbec řek?

STEJNĚ SEŠ MI NANIC ZMRDE ZASRANEJ.. SEŠ MI ÚPLNĚ NAHOVNO...

Po polštáři teče krev. Kousnul sem se do jazyka. Pohledem na ni drtivě zdrcen. Každá buňka v mym těle z ní chce utýct, každá buňka zvrací bolestí marinovaná v čistým zasraným jedu

rakovině

smrti

zvrací, zvrací, zvrací

smrt, smrt, smrt

AIDS AIDS děte do píči, ČURÁCI ZASRANÝ DĚTE

DO PÍČI

LIDI CO SE SAMI NAKAZILI RAKOVINOU —

NEMAJ

NA VYBRANOU PATŘÍ JIM TO

VLASNÍ VINOU AUTOMATICKEJ ROZSUDEK

SMRTI

ZAHAZUJEŠ SVŮJ ŽIVOT NEMUSÍ BEJT

AUTOMATICKEJ ROZSUDEK SMRTI ZNIČ

REHABILITUJ

FAŠISMUS

HESKÁ ŽENA

HESKÝ DĚTI

HESKEJ DŮM

HESKEJ DŽOB

HESKÝ

JE HESKÝ, ŽE TĚ VIDÍM, TĚ VIDÍM...

HESKÝ, HESKÝ, HESKÝ MOSKOVÁ PORUCHA DEMENCE

HERPES, AFTÓZA, PNEUMONIE 

CELEJ ŽIVOT PŘET SEBOU POTKÁŠ HESKOU 

HOLKU A 

USADÍŠ SE...

 

Pořát je to moje první láská

 

MŮŽEŠ SI ZA TO SÁM

 

Spánek.

...

...

Další část uveřejníme v PÁTEK 21 září. 

...