Zprávy
Nenávist je žíravina vhodná ke zničení
Spisovatel Václav Dušek se zamýšlí nad novou knihou Evy Kantůrkové O Jinakosti aneb Hovory v taxíku. Kniha vydaná pod nakladatelstvím Milan Hodek, se v těchto dnech objevila na pultech knihkupectví.
Nová kniha Evy Kantůrkové O jinakosti aneb Hovory v taxíku osloví především čtenáře uvyklého literárnímu jazyku, nehledajícímu za každou cenu jednoduchá seriálová sdělení – s jinakostí máme bohaté zkušenosti a řečeno zodpovědně, i dnes býváme trvale bičováni sdělovacími prostředky, abychom si neodvratně učinili vlastní názor z převzatých povrchností; kniha Jinakosti bude provokovat bytosti s jasnými názory nad každou vyčnívající odlišností, zjednodušené pohledy přinášejí nepochopení i nenávist. Autorka se v patnácti obrázcích protkaných dialogy snaží dobrat ke kořenům cikánského muže, taxikáře, představit život o životě, rozplést záludné životní osudy dosud nevyřčené; bída duchovní ničí mezilidské vztahy, stává se kořením zla – hle, on je tak jiný, vyznává podivnou víru, lomí božská přikázání, má jinou barvu kůže, je jiného politického zaměření, spřádá a osnovuje linky životně nepřijatelné – ale kdo jsem já, abych je soudil?!
Zpověď nemůže být dokonalá – ani my nejsme dokonalí. V těch patnácti zastaveních na cestě za poznáním, v obrázcích, řekl bych v obrazech, můžeme rozpoznat zrcadlo pravdy. Stačí pozastavit naši honbu za drobnými čitelnými radostmi, bláznivě prchavými, nepodstatnými pro přežití.
V poznání přichází stírání úlisných jinakostí, daných po věky a rozvíjených těmi, kdo baží po absolutní moci, těmi, kteří roztáčí válečná kola, podporují hysterii, vyžívají se v odsudcích a žijících v přesvědčení, že oni jsou středobodem světa; musíme se zklidnit, vážíme ve skutečnosti tolik, kolik si zasloužíme. Směšnou vypínavostí, zatvrzelou přehlíživostí, urputným dělením bytostí na vhodné a méně vhodné si užíráme darovanou radost – překypující názorové absurdity v našich přidělených dnech rozpoutávají stálí a nespokojení mudrlanti, političtí nedouci a rychlokvašení soudci, nedocenění jepičí odborníci, chvástalové, zabedněnci – a my čteme od Evy Kantůrkové poctivý literární pokus vyrovnat se s realitou, která je jinačí pro toho, kdo v životě plul v mělkých vodách a čelil roztodivným útokům a nemohl pochopit, že nenávist je žíravina vhodná ke zničení, odlišná pak tomu, který se nemůže smířit s tím, že nedoroste do nebe!
.
Eva Kantůrková (foto: Kosmas.cz)
V době údajného blahobytu kniha bude provokovat. Klást si otázky přináleží bytostem ochotným připustit vlastní dědičné omyly, ale také každému, kdo druhého člověka staví na úroveň sama sebe; ponor do sžíravých hlubin duše se vyhýbá rádoby duchovně vyčpělým osobnostem, bazírujících na neomylné pravdě často stojící na hliněných základech namyšlené nevědomosti. Nakladatelský počin zasluhuje upřímné poděkování, v záplavě banalit a literárních skeletů nabízet cokoli k zamyšlení se nemusí setkat s porozuměním. A v dnešních bohulibých tržních časech, kdy i slovo je na prodej, chce se mi povědět, že Eva Kantůrková není spisovatelka, ale literátka.
Příspěvků: 0