Bodláky Václava Duška: Přátelská plavba močálem bílým, podél černých skal

Máš-li za sebou unylé spolustraníky, před sebou velkolepé sny, může ti na konci tunelu blikat pouze karbidka. Falešné předehry k vítěznému nástupu do zkalené budoucnosti provázejí trýznivá partajní nutkání; balvany nemohoucnosti neodvalíš, bratře, silnými a hrdinnými slovy, ale prací – kdo pracuje politicky, riskuje lesk a bídu partyzánů. Přivést k riziku naivní bubáky se vyplácí, snižovat věrohodnost politického protivníka se vyučuje v utajených ďábelských katedrách zla. Neumětelství mnohokrát nevítězí nad lží nenávistí. Prozatím ochutnávejte pravdy na předpis z nebezpečných mediálních zahraničních laboratoří. Školení nevyhynula, školit se musí! Obraz Podřipska v zahraničí, s tím nemáme problémy, i když se ozývají hlasy, že z naší strany přibývají brikule! Prosím vás, napadlo vás někdy, že Rasputin = Putin? Ne? Potom vás neopustil zdravý rozum.

Lapače spásných myšlenek máme roky zamušincovány. Obě naše rádoby úctyhodné komory jsou ohroženy břitkou pravdou, i bez důkazů. Podvody se podřipským Homo erektus-habilis neeklují. V dnešních světových dobách vidíme falírování v počtech i rozpočtech – účty palmární se prý povážlivě tenčí. Exkluzivní rozhovory s málo exkluzivními bardy bývají nezřídka nabity nudou i beznadějí. Jednoho dne budeme mít však navoleno, k závisti okolního světa, samými geniálními bytostmi. Drápy nenechavců loupí ze státní kasy společné peníze, až dojdeme dna, potom prozřeme a hořce zapláčeme nad naší nevědomostí, nepoučeností, pohodlností, falešným útlocitem; myšlenky se všude platí zlatem – u nás i kočičím.

Peskování v politických komediích nebere konce, seriály výstupů politických bloudů k vymývání mozků občanstva podporují páchlé pohodlí; nikdo vám nepřizná „nemám na to, bratři, abych rozvinul prapory nad hlavami voličstva cestou ke šťastné budoucnosti“; nás nemine dne a ve společenských samospádech uvíznou desítky politických nemluvňat, kojených poloprázdnými stranickými struky; profesorské proslovy z kateder hospodských nejsou už ani vtipné, natož poučné. Ledové vášně nekončí. Expertní neplodnost nás stojí i miliardy – stačí kamsi dosadit nimru s podpisovým právem a prachy se kutálí do kapes poučených lobbistů, snad se nedočkáme dne, kdy podpisem nominanta za stranu Blbstein půjdeme vstříc nevyhnutelné smrti. Mít vize v mizérii sociologických výzkumu je nasnadě opovážlivost a impotence přednášejících nakažlivým morem prázdnoty.

Mládí z pohledu křehké opatrnosti varuje, pamatujeme hysterické výkřiky, poetické bublaniny oslavující vůdce nelásky, i zvolání: „My jsme mládež nová!“ Omyl! Omyl! Mladí v Rusku se chopili revolučních změn razantně a nekompromisně, následovaly prokazatelné vraždy, soudy páchnoucí bezprávím, vyhlazovací gulagy! Výbory a podvýbory, rychlejší než pěst byla a zůstane kulka. V Německu mladí lidé – hrůza a děs. Zkuste zapátrat kolik bylo let nacionálním vrahounům, služebníkům ve vyhlazovacích táborech, vyšetřovatelům gestapa? Nepostačíte se divit. Mladí fouňové staré občany pravidelně pikýrují, zneužívají historii k bezbřehým dojmologiím, pyšně se nadouvají, historických lží se neobávají. Oj, mírotvorci opravdu pláčí. Válka je božská, víra znetvořena. Radovat se – přísně zakázáno. Neústupnost podpořena nevědomostí a tupostí přináší růže, uvadlé, ale růže! Drzost získaná demokratickou holopravdou bičuje bytosti ve světě křesťanském, muslimském, hinduistickém, budhistickém. Nesmíme mladistvé omyly přehlížet, nechat se sebou orat! Máme unavená stará paka, ano, ale i nebezpečná nová paka.

Lobbistické kruhy jsou v podřipské kotlině v kalupu. Cítí šanci ještě stále nestydatě zbohatnout. Kuloáry smíchu jim nic neříkají. Čupr umělce získají lehce, plytká slova nic nestojí, nauč se roli, všehomíre, a my ti už pomůžeme. Techtle a mechtle stále k dostání v bazaru Podřipská naivní, Demonstrační unylá, Revoluční bláhová.  Porevoluční machři se nám rojí – revoluce vítězná, nese více peněz, závratných kariér. Kdo si počká, ten se dočká, voličské nádhery! 

Únor bílý, snění sílí!