Bodláky: Jakpak je dnes u nás doma

Televizní kecalové připomínají naprogramované roboty – samý vystrčil, dostrčil, zastrčil. Donnerwetter! V loutkových státech se zdržují nebezpeční Koťouchové, schopni šábnout se ze státních peněz i s nepřítelem. V pokrokovém zákrytu jsou zapomenuty misionářské viry; a divíme se, že i u nás se najdou vyznavači krvavé pravdy: Za dom spremni – pro vlast připraven! Genocidy nepominuly… a v dohledné době setrvají v pozicích chráněných pro lumpy.

Výkvět humanismus často překvapí, tupě provokuje, bezuzdně uráží, můžeš si připadat jako po pádu z borůvky naznak. Stěna vécéčka ozdobena vzkazem: Mádl je vůl. Dovětek: Ani náhodou, vůl je hezký. Prašivina neléčená zasáhla volky nevolky spolky, kde partajní dumky připomínají havraní árie. Tam se nenosí morální exhibice. Morální jest překonáno! Třtiny větrem se klátící, nedostižný liberální teror; potomci narudlé prognostické šlechty vyvařují čumfurty, Kazimírové zastupitelské moci touží ovládnout sociální sítě i síťky, přitáhnout otěže nespokojeným a klafajícím. Babral z Babralova i řeporyjský bojar, hýkal, nový druh překrmeného červa, švihák buran, chvástal chabého myšlení, megaloman, překrmený somnambul, postrach světových velmocí si nezadá s myslitelem, který hlásal a se slovy nepáral a tvrdil: Ať psíčci buržoasní společnosti poštěkávají a kňourají nad utracením každého nežádoucího štěněte… my kácíme velký starý prales – on byl zasažen virem  treponema pallidum – spirochéta, mrška chtíče, ho zahubila. Houštiny skrývají hanbu. Náš sladomil spoléhá, že myšlení není v kurzu, ale v konkurzu. Nelze se divit, zastupitelé moci jsou tak vědoucí, že se hodí k čemukoli; veselé návraty politických zwergů neberou konce. Potkat gnostika, stěží, zato prognostiků máme ku rozdávání. Při ohledání dychtivých lodivodů můžeme dojít v obavách k poznání, že jim učarovala slova: Meine Ehre Heisst treue – mou ctí je věrnost! Dojemné, snuptichly nestačily.

Metla lidstva hamižnost neustává šlehat pomýlené revoluční barakudy. Evropský luxus posiluje hlasatele a vyznavače nového světa. Neprověřeného! Humor na stržené hraně dokáže pobavit leda pražského Pepka, píseň dvacetikoruna není tak veliká, aby rozházela pražského Pepíka historickou vzpomínkou – dnes se ve stověžatém městě promenují náplavy  s narostlými rameny, chabým myšlením, dychtiví uznání, samý bizár…   Bazírovat za každou cenu i na prokazatelném  hříchu a ničemných obviněních, ano, k tomu máme vyškolené politické tasemnice. Prý machři, nu na Slovensku se tomu říkávalo mrchy. Kompenzace za hrdinný politický boj je nasnadě. Cimprlíny okatě naznačují, co všechno musí tajit, aby ochránily nevědoucí masu před mlhovinou nového světa; partajní rafinovanost neuznává zpytovat svědomí, úchylná hamižnost, absence vznešenosti, osvědčené rituály z historie, nahrávající povahám dychtivým úspěchu, majetku, moci. Ptáčci moudivláčci hynou, barva peří setřena, zhouba zpečetěna. U nás doma odvalíme kameny překážející vzestupu kariérním pobudům – chceš-li politicky zrát, musíš na ostatní pouze – zapomenout. Staneš se Homo politikusem na plný úvazek, člobrdo, obrazovky tě budou plné, syté, trochu humoru při stržené hraně – nemusíš se bát sychravé doby, budeš jištěn ocelovým lanem soudržnosti sloužících budoucím generacím. Jakpak je dnes u ná doma – slunečno i oblačno. Setrvalý stav.