Články
Andrzej Tichý zavítal (zpět) do Prahy
Na začátku července navštívil Prahu švédský spisovatel Andrzej Tichý. Cílem jeho krátké cesty bylo především představit své dílo, včetně románu Eländet, který mu v minulém roce vynesl nominaci na prestižní Augustovu cenu. Pro samotného autora měla však i silný symbolický rozměr, neboť se vracel do místa svého narození. Ačkoliv na překlad Tichého knih do češtiny budeme muset ještě chvíli počkat, rozhodně se hodí tuto vycházející hvězdu současného švédského románu představit již teď.
Kdo tedy je Andrzej Tichý? Jak bylo zmíněno jeho kořeny vedou do Prahy, kde se na konci 70. let narodil česko-polským rodičům. Poté emigroval do Švédska, kde na předměstí města Malmö prožil své dospívání. A právě na život na okraji měst a především na okraji společnosti se zaměřuje ve svých románech. Píše o lidech, kteří byli, ať už svým vlastním zaviněním, či nikoliv, vypuzeni z běžného života a snaží se přežít, jak se dá, v paralelních světech chudých předměstí jako jsou Lindängen, Holma či Rosengård.
Ve Švédsku Andrzeji Tichému zatím vyšlo šest románu, které mu vynesly dvě literární ceny a tři nominace. Jeho knihy se zde často setkávají s nadšením, přestože jsou k současnému Švédsku značně kritické. Poukazují na trhliny ve zdánlivě dokonalém sociálním systému a odhalují temná místa plná chudoby, pouličních gangů a drog, kam policie nechodí, a z nichž se nelehko hledá cesty ven.
Jeden z faktorů, které činí jeho líčení tak naléhavým je fakt, že Andrzej Tichý do svých knih promítá vlastní zkušenost s tímto životem. Ve svých románech si často pohrává s typem vyprávění a střídá přímou řeč s myšlenkovými proudy a vzpomínkami. Vzpomínky hrdinů však neslouží k tomu, aby objasnily děj, jejich účelem je především podtrhnout bezvýchodnost situace. Přestože sám Andrzej Tichý cestu ven z tohoto proklatého světa našel, vyznění jeho románů je často plné beznaděje.
Andrzej Tichý je jedním z autorů skandinávské mladé generace, který rozhodně stojí za pozornost. Vyjadřuje až existenciální úzkost a temnoty severu způsobem, vedle kterého je většina zdejších detektivek pouhou pohádkou. Zároveň však jeho styl nepozbývá brilanci a lehkost formy. Na švédské současné literární scéně se po právu etabluje a nám nezbývá, než doufat, že se díky tomu dočkáme nejen dalších knih, ale také čím dál tím většího množství překladů.
Zdroj fotografie: Clandestino Institut
Příspěvků: 0
