Básně
Z básní Anny Háblové
Narýsované místnosti
Až se probudím
nevzpomenu si na to
co bylo před snem
Něco se tady muselo stát
nějaký neviditelný
neklidný pokoj
Myslíš že náš koberec
hoří v obýváku naschvál
Jak by ale mohl
vždyť celý dům
stojí při tobě
Někdy to vypadá
že vlasy opouští hlavu
jen v určitém světle
Rozpačitost dvou částí
se naplňuje nepřetržitě
Bez ohledu na naše
opožděné postřehy
.
Obraz si prohlíží obraz
Zátiší s časem
namaluješ a na obraze bude zátiší
s časem
Jestlipak nás vidí
alespoň opačný
břeh
když ten na kterém stojíme
se netýká
řeky
.
Lámu rekord zahradě v tlení
Dívám se na facebookové profily lidí
kteří už zemřeli
Na jejich zdech přibývají pouze
nepatřičná přání k narozeninám
Až se dítě probudí sundám
z horkého mléka škraloup náruče
v náhodném záklonu
objevím strop
Jak to že vše co obvykle nevidíme
nejvíce na nás hledí
.
Básně jsou z připravovené sbírky Ne-vypínejte.
Anna Háblová (1983, Praha), básnířka, architektka. Za své teoretické práce získala ceny Young Architect Award 2010 a Young Planning Professionals Award 2012. Publikovala básnické sbírky Kry (Mox Nox, 2013) a Rýhy (Arbor Vitae, 2015). Publikovala časopisecky ve Tvaru a revue Host. V kulturním centru Dominikánská 8 moderuje večery s tématy poezie, umění a architektury. V současné době se připravuje k vydání její komixovo-vědecká kniha o interpretaci a východiscích obchodních center ve vztahu ke městu.
Příspěvků: 1