Próza
Zábranského Logoz je politickou vizí vířící emoce
Pozitivní recenze na román Za Alpami (Větrné mlýny, 2017) Davida Zábranského na sebe nedaly dlouho čekat. Následující román Logoz (Větrné mlýny, 2019) je však hodnocen hodně rozporuplně, třeba v recenzi od Petra A. Bílka z Aktuálně.cz, na pomyslné druhé straně Lydií Romanskou v recenzi následující.
Četli jste knihu? Jste stejného názoru jako recenzenti? Nyní máte tu nejlepší příležitost pohovořit si s autorem z očí do očí a sami mu knihu živě zrecenzovat v neděli 20. října od 14:00 v Senátu PČR u příležitosti mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha 2019.
foto: Lukáš Havlena
David Zábranský: Logoz (402 s.); Větrné mlýny 2019
Jsem průměrný čtenář, jedenáct, dvanáct set stran během měsíce je v případě nutnosti pro mne tak akorát. Před krátkým časem jsem seděla u Hodin z olova Radky Denemarkové a hned nato jsem měla v rukou Logoz Davida Zábranského.
Zábranskému není lhostejný osud Evropy a světa, řeší obdobné problémy jako Denemarková, Čínu, uprchlíky, Evropu a její elity, strany, populismus… někdy z něho cítím Bradburyho, někdy závan Orwella, někdy jsem v zajetí nadrealismu, sci-fi…
Autor si s konstrukcí díla nedělá velké starosti. Dva díly, přes 400 stran chaosu, překotnosti, umělých motivů pro podporu filozofických reálií, přehuštěnost, spousta zvratů, symboly; Zeď přijímaná tu jako odraz kritizované skutečnosti v Maďarsku, Mexiku, Číně a tu zase jako imaginární ochrana proti záhubě světa, již jednou staví populista, a potom každý intelektuál zvlášť, povýšený nad konzum, nad světové značky zboží, nad bohatství a nadbytek - populisticky brojí proti všem – proti EU, proti marxismu, proti klimatickým alarmistům, proti demagogu Jesperu Pilgaardovi, který soupeří se svým protivníkem Holmem. Ale to už jsou nespokojení všichni, elity, liberálové, demokraté, levičáci, přátelé Země… Zábranský to vzal šmahem a hledá východisko: Robert Holm přichází s projektem Schó-lé, řeší globální oteplení, uprchlíky, Čínu, Řecko, Sýrii, nakonec vysloví heslo: Elity všech zemí, spojte se!
Takže Goaway – chci pryč - a velké opatření proti nudě a vnitřnímu vyhoření etnik: stěhování národů, vytvoření Spojených Nejrozvinutějších Zemí na území vylidněné Sýrie…. (průhledná aplikace – a proč ne?). Nápad, veliký boom, a nakonec z celého projektu – západ na východ, sever na jih, přestěhování na prázdná místa v Mezopotámii - zbývá nepatrné, nefunkční torzo. Po čtyřiceti letech se hledá viník, začíná soud s původcem, Robertem Holmem, podporovaným rodiči vypravěče, kteří se stěhovali jako první… Vždyť i tam, v Novém Berlíně a novém Novém Yorku vystavěl Zeď… pár mladých k ní chodí a malují a skáčou, je to jeden cirkus, nicotný cirkus, neboť lidé se až na výjimky stěhovat odmítli a jdou dál vstříc své zkáze bohatstvím, čistotou a nadbytkem v nudném Dánsku… beznaděj zobrazované společnosti, současně i beznaděj autora. Chtěl rány světa kreativně léčit, za zkoušku to stálo, avšak vzal si příliš velké sousto. Nikoli téma samotné, ale složky syžetu mu bránily v dosažení přehlednosti, v soustředěném tahu na branku, napsání přitažlivého, čtivého dramatu s jasným poselstvím.
Jeho kniha Za Alpami, kterou kritika přijala s váhavostí, byla pro mne dobrým pokusem ponořit se do řešení vztahů složité současnosti. Tentokrát se David Zábranský do mého vkusu netrefil. Přesto je třeba na Logozu ocenit snahu o uchopení velkého aktuálního tématu, odvahu nést kůži na trh v boji proti – ano, proti hrůze, v tom má Zábranský pravdu, hrůza se dostává z nadreálné báze do roviny uskutečňování nejhorších snů člověka. O tom ví a píše stejně on jako Denemarková. Rozdílným způsobem i dopadem. Jak zareagují čtenáři, kteří jsou důležitým měřítkem pro rozšíření knihy, pro potvrzení jejího smyslu, je otázka nedaleké budoucnosti
Příspěvků: 0