Próza

24.09.2010| redakce

Tomáš Zmeškal: Životopis černobílého jehněte /ukázka/

(16. kapitola)

Do zavření hřbitova zbývalo přes dvacet minut. Mám čas, rozhodla se, vyšla dva schody a vzala za kliku. Dveře se s vrznutím otevřely. Vešla dovnitř. Začínám mít praxi v navštěvování neznámých křesťanských rituálů, pomyslela si. Ale jsou Vánoce, tak co? Vešla. V místnosti nebylo o mnoho tepleji než venku. Naproti dveřím stál stůl a na něm v mosazném svícnu rozsvícená svíčka. Naproti oltáři stál muž jen o něco málo vyšší než Lucie. Otočil se k ní. Byl překvapený, vypadal překvapený a ani trochu své překvapení nezakrýval. Měl teplý tříčtvrteční kabát, brýle s černými obroučkami a tvář zarostlou šedivými vousy. Přistoupil váhavě k Lucii a řekl, „Vous vous êtes perdue, Mademoiselle ? Je vous montre un chemin menant vers la sortie centrale.“

Zpět na článek

Komentáře



Napsáno znaků





Tučné položky jsou povinné.

Diskusní příspěvky vyjadřují názor jejich pisatelů a provozovatel tohoto portálu za ně nenese zodpovědnost.