Básně
Poezie 2020: Pavel Zajíc
Přinášíme poezii Pavla Zajíce, dalšího básníka z generace mileniálů.
Pavel Zajíc (1988) je básník obvykle přiřazovaný k proudu „nové vlny“ angažované poezie. V roce 2012 se stal laureátem Literární soutěže Františka Halase, kde získal i Zvláštní cenu Klementa Bochořáka – to vedlo k vydání prvotiny Ona místa (2013). V druhé knize Peníze (2018) Zajíc vstupuje do kancelářských budov, dekonstruuje reklamní slogany a vyprázdněné pracovní pohovory. Drží se v kancelářském interiéru. V nových básních se částečně vrací k obraznosti první sbírky a vstupuje na území přírodní lyriky. Environmentální přesah je spojen s autorovou typickou ironií; Zajíc je radikální, ale na žádnou stranu se nestaví s nekritickým nadšením.
Pavel Zajíc: Postupné kroky k manifestu
Prohlášení
Postupné kroky k manifestu,
pozoruji vzácné shody mezi uctívači,
chci jen zachytit tu atmosféru, vyhnout se zbytečným
bojůvkám – to co dříve bylo trapné je dnes
oficiální ideologií, ale mladým je vždycky tak
nějak více hej
oslovili jsme významné filozofy, gnostiky a
matky s kočárky
slibná mozaika ale podvratné názory
hlasovali jsme o popravě, prošlo to o fous,
jak jinak se ale zbavit stvůry, navíc tajná
policie a ten svazek, tlustý jak dva prsty
očekáváme, že se les vzbouří, ale ještě před tím
v pondělí odpoledne vstoupí do šaliny,
zajde k holiči, příjemně poklábosí
s povodím Moravy, i sexistické narážky na Pálavu
se objeví, staří přátelé, partička karet, vařená
povidla voní na magamatové plotně,
černo bílý psík prohlásí něco o ochraně planety,
je přehlasován holubem stěhovavým…
ze zobáčku čouhá tkanička, jemně narůžovělá,
je uvolňující tomu věřit
Transgas
Tato budova je odhodlána vzdorovat,
vyrvat vlasy uklízečkám a zamést
si před vlastním vrahem.
Kupole dominuje zlatému návrší,
pod její hvězdou tančí doktorandské
víly… dříve je tahali za nos, dnes
vymetají pavučinky z úsměvu
plynaře Tichého.
Jistě, možná jde o rozsypané lego,
kostička se zaryje mezi
plíce, žaludek a žlučník, našlapuj
opatrně příteli, před rozhlasem čeká
odtajněná policie. Víš jak skončila
bajka o Magorovi?
Jiný úhel pohledu převalil únikové schodiště
na záda, pak úder do atlasu, malý ale
důsledný direkt do oblasti symfonické
básně kolegy Šusta.
V nedělní příloze sobotního žlutého Práva je zádušní vzpomínka
na hořký pátek, nadějnou středu a úterní pogrom.
Strana 2:
narození kreténa
sňatek ministra dopravy a spojů
Mladá Faun
Mladá Faun spravuje boty na úbočí hladkých skal.
Dívky z pastvin sbíhají louku a utkávají se v lkaní.
Naše nejkrásnější je vyvolena pro život s holuby. Ale je to zase jen nudná kancelářská práce, svět
zpocených zobáků a bilance zásob prachového peří.
V hlavě jí zní už jen klování do psacích strojů.
Ach, jak se vrátit do soukolí přírodní lyriky, jak prokázat znalost
předpisů, obchodních podmínek, rešerší lesů.
Kolik co stojí na mandlovém trhu, proč v lánech kukuřice
sídlí nové stroje?
Bude v novém světě ještě vůbec třeba bot?
Kolona
Co mi povíš dál nadřízenče? Snad si propadl dvakrát po sobě z počtů,
ale i my máme mladé stromy a ty chtějí více,
lepší život, který nepromarní v sedavém zaměstnání.
Šířil si zpupně moudrost dálných krajů,
započal stavbu inteligentních seníků,
programovatelných podavačů marmelád a metodik pro loupání citrusů.
Vytvořil sis dokonalou vazbu k
posmrtnému skřehotu smrků, ale co bude s námi.
Až rozbuší se srdce posledního harvestoru
utečeme hlubokou cestou. Soví hlídky proletí nad
pouští močálu, zatančí zamilovaný mazurek a stáhnou
se za žiletkové ploty.
V okně sedí straky, jejich vyprávění končí tam, kde protne se
dobré s horším. Při trhání okvětních lístků již nikdo nehlučí, jakmile
dopadnou na zem, vyhledají vhodný pozemek,
vyhoví stavebnímu úřadu a založí nový život.
Na vrátnici je tvoje žena s milenkou ve tvaru leknínu, opodál sněží
jemné vločky z plsti.
Vybavíš si tento obraz vždy, když opouštíš město.
Nejdříve se zbarví do modra, poté kráčíte spektrem
až k poslednímu viaduktu.
/Pohled od lesa/
na horizontu sedí svit,
ve svitu mez,
na mezi trnka, dub a
suchá tráva.
Král
Předposlední otevření startovacího bločku
pořadí stránek simuluje kilometrovníky stezek
po zabláceném okolí,
vše se děje ve chvíli mezi setřením sedla
a vytažením kapesníku
rudé žluvy upoutají tvoji pozornost
chvění v bocích křídel je doslovnou metaforou
strachu z lidských klobouků a knírů
na dalším záběru jsme na posedu a povýšeně
měříme letištní dráhy, zbarvené moře
může postrádat diskuze racků, nicméně
míhání slov zde i tak vyrývá nenahmatatelné
čáry života
v rozhovoru stále vítězí ptáci, nahrává jim
požár planety a kamení mlčící na dně vyhaslé
Vydry. Personifikace přerostla v monstrum požírající
samu sebe, prokletí chasníci sedají v pionýry
a mizí v stínu chladící věže
probádané území jeví stále známky moru
Povoleno je povídání o zvířeti, jehož hlava usnula na rameni
přívětivé povahy.
Mohlo to být koťátko, žluva, větve prorůstající
plotem.
Zásadní procházky světa bývají moderovány právě
nenarozenými vlky.
Na parapetu chladne čerstvě vyobrazený sukulent.
páry hynou, zpívají,
krá nedělá nikdo (nic).
V seriálu Poezie 2020 přinášíme poezii básníků, kteří patří ke generaci takzvaných mileniálů neboli Generaci Y. Jedná se o autory, kteří vyrůstali v nultých letech, formováni miléniem. Všichni mají vročení narození mezi lety 1981-1996.
Výběr připravil básník, ale i zkušený redaktor a komentátor Českého rozhlasu, Jan Škrob. Ten k výběru říká:
„Jedním z dominantních témat u zveřejněných ukázek je environmentální krize. Nejedná se z mé strany o původní dramaturgický plán, ale přikládám to generačnímu zakotvení, stupňování krize jako takové a jejích konkrétních projevů i na našem území (sucho, orkány atd.). Stalo se z ní jedno z velkých témat, o kterých se mluví. To ale neznamená, že by šlo o tendenční nadbíhání čtenářům a čtenářkám nebo pouhý módní trend. Na konkrétních textech vidíme, že je to rovina, která může mít v poezii dost různorodé formy."
Za přispění
Příspěvků: 0