Básně
Lydie Romanská: Ve vedlejší roli hmyz
z připravované sbírky básní Lydie Romanské
fialku s hořčicí ne
ještě tak dvorek pruhovaný sluncem
já zametena pod koberec
je z dlaždic a trčí z něho listy pampelišek
moje kroky zazněly a už se tratí
nechte mne
s deštěm to neumím a co je to gril
teď ani myšlenku leda tak meta fór ze staré básně
co se mnou co s meta fórem
nemetám nemetu a hořčici už vůbec
leda fialku ale nechte mne
(kdyby mě nechali dovezla bych čmeláky
nebyli by na chov jako auta a skot
mohli by si vybrat)
vůbec dobročinná není poezie
ale znám ten pohyb
blíží se ke stolu já se mátořím
zvedám ze dna jako bublinka z říčního písku
nejprve nejstarší slova
mám otevřeno
protáhne se vosa i mouchy a teplý paprsek
bzučíme vaneme bijeme do skla
předložky a přípony tápou
tepou mezi významy (horce ve spáncích
když krátím révu)
vznikly aliance klamné spoje jako barevný folklór
klame zrak hmat i člověk
jsou tu podivná spojení spřežky
žába fialová na fialové žábě
našel se i zelený přísvit oka jako platidlo
vůbec dobročinná není poezie
moudré na světě jsou včely a octomilky
a ženy které jdou z kostela na Den matek
slaví se v úlech pod nimi plno mrtvých
slov o lásce jsou-li
slova přenosná jako spalničky a sazenice révy
deštníky medúz uvízlých na pobřeží května
(neměly by se vracet neděle které proprší)
co dělat
vytrhnout ze sna okruží nejhlubší studny
znít dutě a neúnavně vidět nad hlavou hvězdy
to především
čekám na zrození komáří larvy
roztomilého kůzlete
z erekce na venkovním umyvadle
přiletěla žlutá moucha
vyšplíchla jsem ji na strniště
živou
teď se tam dívám
věštím budoucnost ze sedliny slámy
ovesné koláže na obálku knihy
sjela bych ji na lyžích ale bude tam párty
k nedožitým narozeninám komáří larvy
kůzlete s bičíkem
malé usmrcené spermie
vyšplíchnu ji
sestra zamáčkla dva mravence
jen tak jako když na ně spadne letadlo
jako když padá z nepřetržité řeči kláda
postihlo je nezabilo
zůstali dvěma drobky špínou na ubruse
než se oba trochu narovnali
jen jak jim dovolily zlomeniny
začali se překotně hýbat
a mně se připomněla tráva
když do ní klekne vítr
kladívka když Richtěr sáhl do kláves
tvé prsty když mě ladíš
stonožka v chvatu
tak to mají mravenci přikázáno
jen se hýbou
bojují do mého posledního pohledu
nemíním ukončit tu naději
ale určitě bolí
stav po střetnutí s mou sestrou
která je zamáčkla jen tak
jako když na ně spadne letadlo…
pryč od téhle aprílové neděle
slunce ne a ne se vlomit
ty ne a ne z postele
já v ní nejsem ani na cestě k tobě
to by bylo
za dveřmi lístek: co ryb je v Moravě
co much v oblacích…
a co déšť?
dříme na samotce v konvích
pusť ho i cesta vyběhne
konečně opustím svou odmítavou neděli
dám si ji za klobouk
kdybych náhodou zazvonila
klobouky nemáš na mně rád
za posledních šest dnů rozkvetly kameny
střapatě se culí ploché pampelišky
z hlíny letí žluťásci já na mši
tělo Páně dnes nepřijímám
Jan se přidržel tyče mikrofonu
je lesklá žije na ní koronavirus
vrátím se k fialkám hladová
(večer zůstanu s dnešní tmou
počkám u dveří
vejde minuta z půlnoci jako požehnané ráno
začne se večeří)
z plna oken jako kdysi
jednou se rozložím a budu světélkovat
potom mě přijme nebeská zář
letos prý ne (letos ještě ne)
vypnuli proud
nasadím čelovku a budu hledat v prádle
svatojánského broučka
a leccos ukryté v naší ložnici
letos ještě ano (ještě letos)
blesky
a já malá předpotopní samota
blesky v krabici pod knihovnou rozpité
baterie ve starém foťáku
nasadím nejtemnější brýle
spustím horské slunce
jako když dětem chybí vitamíny
(no ano bídná čtyřicátá)
nepřetržitě se blýská i pod knihovnou
a kam šli pavouci?
ještě pár kroků a dva šlahouny
chytnu se drápkem trnem do pastičky
sbratřím se s divokým keřem ostružin
kápne krev uvnitř nezranitelný vítr
pasou se včely a vycestoval mravenec
kampak mladej nestojím mu za zdržení
zůstanu s roztrženou sukní
v úsměvu vystavím myší zoubky
chycená přijatá oplodněná včelami
Příspěvků: 0