Básně
Ana Blandiana: Řeka s jediným břehem
Právě vyšla nová sbírka Řeka s jediným břehem rumunské básnířky Any Blandiany v překladu Libuše Valentové. Autorka bude knihu podepisovat během své autogramiády 9. října 2020 na Festivalu spisovatelů Praha. Ze sbírky Řeka s jediným břehem přinášíme ukázku.
Měli bychom
Měli bychom se narodit staří
a od té chvíle být moudří,
schopni rozhodnout náš osud ve světě,
určit směry na prvním rozcestí,
nezodpovědní jen ve své touze jít dál.
Cestou bychom neustále mládli,
v plné síle bychom dospěli k bráně stvoření,
jíž bychom prošli jako mladiství
a stali se dětmi při zrození našich potomků.
Oni by už byli starší než my,
učili by nás chodit, kolébali by nás k spánku
a my bychom se pozvolna ztráceli,
drobní jak zrnko hroznu, jak zrnko hrachu, jak zrnko obilí…
O zemi, z níž pocházíme
Pojďme si promluvit
o zemi, z níž pocházíme.
Já pocházím z léta;
má vlast je tak křehká, že ji může poranit
každý padající list,
ale nebe je tak obtížené hvězdami,
že někdy visí až na zem
a zblízka je slyšet, jak se tráva směje,
když polechtá hvězdy,
a kolem je tolik květů,
že z toho až oči přecházejí,
a kulatá slunce visí
na každém stromě.
V zemi, odkud pocházím,
chybí jedině smrt;
je tam tolik štěstí,
že tě to skoro ukolébá k spánku.
Ani písmenko
Nemít žádné jméno.
Ani písmenko
by se tě nesmělo
dotknout,
tak jak se neodvažuje
dotknout listí na stromě.
Mlčel bys
(jsa tázán, kdo jsi),
až po vrch naplněn hrdostí.
A náhle, bez vysvětlení,
by se ticho rozjasnilo
světlem celistvosti.
Být skálou v moři
Být tak skálou v moři,
kde by do tebe bez ustání narážely
vlny přílivu a odlivu
a přitom by tě hnětly,
obrušovaly by ti hrany,
ubíraly by z tvých rozměrů,
až by tě rozemlely na písek.
Být tak skálou v moři,
štítem nekonečna,
přetrvávat v nehybnosti,
v mlčení
a marnosti.
Příspěvků: 0
