Básně
Poezie 2020: Jonáš Zbořil
Ke generaci takzvaných mileniálů, neboli generaci Y, patří Jonáš Zbořil.
Jonáš Zbořil (1988) je básník a na Radiu Wave spolumoderuje pořad Liberatura věnovaný současné české literatuře. V prvotině Podolí (2013), za kterou byl nominován na Cenu Jiřího Ortena, se představil jako autor civilní lyriky, který meditativně pracuje s osobní bolestí. Náš výběr pochází z aktuální sbírky Nová divočina (2020), ve které Zbořil sice zůstává v mnoha ohledech osobní a intimní – především tam, kde reflektuje čerstvou zkušenost otcovství – ale zároveň tuto perspektivu překračuje. Rostliny a živočichové ho nezajímají jako objekty, ale jako aktéři a protagonisté důležitých událostí. Tento zájem se prolíná s ponurou předtuchou konce světa. Jako by ale místo paniky nebo boje do posledního dechu tato předtucha autora vedla především k aktivnímu zájmu o svět a všechno v něm, dokud tu ještě je.
Jonáš Zbořil: Ledovec sklouzl k městu jako po másle
život rostlin
proto se jí říká modlivka
vysvětluješ
s rukama vzorně položenýma na peřině
v trůnu postele
na noc se vždycky celá sevře
dělá že tu není
když si nepatřičně ušustne
máš pocit že studem zčervená
proto se jí říká modlivka
toho sis
za ty roky nevšiml?
otočíš stránku
rybenky
poslouchají tvé večerní rituály
v jedenáct se šikují před domem
berou i mladé
o půlnoci přebíhají pláň dlažby
schrödingerův hmyz
jsou když ty nejsi
večeřejí v tajných dutinách
nad stolem visí obraz nitěnek
jako by to byla guernica
život je zatím milosrdný
má práci s uhlovodíky
někde jinde
všude na hřišti se po zápase
válí chemie
kudy život projde
tam nechá spoušť
dítě pláče ve vedlejším pokoji
život mu montuje zuby
ach bože život je tak blízko
a čenichá
plachá odpadní roura
skáče nad pole
žije tajný život v hlíně
kořeny olší na samotce
kukuřice a její neodeslané dopisy
kolo nahání krajinu
zpátky do ohrádky
ve větvích hodný parazit
posílá stromu
žádost o přátelství
túje
až to tu objeví
řeknou že invazivní
divočina pohltila asfalt
domy i křehké květy automobilů
všechno začaly túje
pohltily bezbranné zahrádky motorestů
pak se přidaly břízy
břízy ty vždycky
ale za všechno mohly túje
túje vy svině
permafrost
první den jsme nic neslyšeli
někdo viděl na obzoru tečku
druhý den jsme nic neslyšeli
někdo viděl na obzoru čárku
třetí den hranol
azur
dodekaedr
4. den někdo vyšel ven a díval se
5. děti se smály
ledovec sklouzl k městu jako po másle
nevoněl nijak
nijak nezněl
večer jsme vzpomínali
jaká skupenství má zvuk
boty (vědec)
špicberky nejsou
tak pusté jak se může zdát
z fotografie valutu
hned za rohem stojí
hotel kam jezdí turisté
novináři i někteří
mí kolegové
dále k otázce
na můj běžný den
každé ráno
v trepkách zalezeme do unimobuněk
vytápíme je přehřátými servery
které vypočítávají rychlost tání
nadšeně čicháme k láhvím
s tisíc let starým vzduchem
z kapes mizejícího ledovce
večer létáme opilí
nad bílým nekonečnem
v repasovaném bombardéru
jeden z nás pravidelně
hází dolů boty
proč to nevím
dálnice
dálnice je páteř státu
posetá chmýřím hubených jedlí
a billboardů
oťukáváme se od humpolce
v káefcéčku devět křížů
už si říkáme křestním
není pravda že země je rozdělená
dálnice je nová koncertní síň
večerem duní basa kol
tenory sedanů
až bude nejhůř
sejdeme se tu
prosvítíme kosti lesa
cesta za brnem je dlouhé loučení
na mokrý asfalt padají konfety blinkrů
některá auta se objímají
pětihory
kameny si nepamatují báseň
hlína neví kdo byl hodný
už to není potřeba
ve stínu této rokle
není vidět vycházející slunce
nezapíše se to
do žádného vědomí
V seriálu Poezie 2020 přinášíme poezii básníků, kteří patří ke generaci takzvaných mileniálů neboli Generaci Y. Jedná se o autory, kteří vyrůstali v nultých letech, formováni miléniem. Všichni mají vročení narození mezi lety 1981-1996.
Výběr připravil básník, ale i zkušený redaktor a komentátor Českého rozhlasu, Jan Škrob. Ten k výběru říká:
„Jedním z dominantních témat u zveřejněných ukázek je environmentální krize. Nejedná se z mé strany o původní dramaturgický plán, ale přikládám to generačnímu zakotvení, stupňování krize jako takové a jejích konkrétních projevů i na našem území (sucho, orkány atd.). Stalo se z ní jedno z velkých témat, o kterých se mluví. To ale neznamená, že by šlo o tendenční nadbíhání čtenářům a čtenářkám nebo pouhý módní trend. Na konkrétních textech vidíme, že je to rovina, která může mít v poezii dost různorodé formy."
Příspěvků: 0