Václav Dušek: Smrt si říká demokratůra /ukázka/

Zabije nevinné lidi, nic si však nepamatuje, co s ním naděláte, s hrdinou; zbabělá dušička si kupuje odpustky, nadějné vyhlídky pro falešná prozření. Poručníkovat vazaly zprava doleva a zleva doprava, lidová zábava. Konec dusné pravdy v dohledu, připraven valčík na rozloučenou. Opoždění experti plzeňského práva, tihle filištíni, filigránsky sestaví obhajobu, sladkých slov mívají plná ústa. Demonstrace síly zavařila siderické informační kyvadlo. Efekty efektivního vybíjení jsou mnohokrát silnější změn nebezpečného oteplování; kapela vyhrává fintilům, cvokařům, muškařům. Válka, mír, příměří. Kupuj auta, zbraně – posílíš světovou ekonomiku, a nelituj nikoho, planeta jest přelidněna, skutečně, takže dobrý zahradník koná, aby zachoval sad, nemilosrdné řezy a vypalování otrávených kořenů.  

Dejte nám svátek s nablýskanými seriály, navoněnými lacinými pouťovými sny, směšnými mordy, nalíčenými zločinci i vyfoukanými detektivy; reality show dnešních dnů nevymyslí ani přeceněný autorský diblík. Před lety mi přítel Janesz poučoval, jak nemůžeme mít zbraně, neboť bychom se vytloukli – u nich v Jugo jsou zbraním navyklí, jako v Americkém spokojeném kraji. Nu, braši na sebe vletěli tryskově a vykonávali pilně vzájemné vraždění v zájmu celistvosti státečků i víry vpité do duší, zahraniční váleční experti cílevědomě pomáhali. Zaoceánští mírotvorci se zasnoubili s násilím bez větších problémů, taktika zastrašovaní, podplácení, slavila úspěch; boží dopuštění, lidičky vyhlížel smrtelný oheň – slzy matek neobměkčily nabubřelé mezinárodní společenství; bombardovací perutě rozesely plošně smrt, žádné ohledy, šílenství zachvátilo část planety. Potvrdilo se, že zákaz bojových letounů je pro lidstvo neméně tak důležité, jako atomová výbava chtivých samovládců, ochočených parlamentů, krvežíznivých šašourů, demo kecalů a všelijakých tvůrců nových pořádků. Smrt si říká Demokratůra. 

Optikou dneška nahlížet historii, ráčej odpustit, význam podobný, jako foukat mrtvému koni do otvoru k jeho zmrtvýchvstání. I zázraky mají hranice. A ke službě v armádě se hlásí opožděně i zoufalci, kteří usilovali o modrou knížku pro mrzáky. Ozdoby demokracie v rozpuku komedie. 

Tajné úmluvy pupíků na nejvyšší úrovni, opakující se porušování ujednání, vytrvalé kličkování, směšné mlžení, křivé obviňování, veletoče lži pravd; hele, zničte ocelové ptactvo, piloty odvolejte do pěstíren mírových holubic, ano, krásní oceloví ptáci nosí smrt. Shora pohled ďáblův, výbuchy, oblaka prachu – dole rozhledy pekelné, seškvařená lidská těla, utrpení, umírání, dětský pláč, proklínání matek vrahů. Bomby se nemýlí, kdo byl bombardován, a přežil, nezapomene.  

Zbrojaři, pelichající lišáci, se vyznají, jejich odhady nezklamou. Kazimíři mírového pokroku si mnou ruce, kšefty se hýbají, bankovní úroky rostou, výroba v poklidu pracuje, masakry naplánovány, odpůrci nakupují o překot, musí zvítězit, nepřátelé vyhladit, nesmělé postrčit; ometálovaní vrahouni zahynou později, generálské balony puknou blahobytem; cílené vojenské manévry, pro mužstvo menáž s jedem nenávisti, vypulírované boty i mozky. Muniční sklady semo tamo vybuchnou, shoří – stopy zameteny, pojistky vyplaceny, skladníci k nedohledání, trestní oznámení pouhý cár papíru. Nestrkejte rypáky, kam nemáte. S demokracií se jděte bodnout. Chcete se vrátit do minulosti?! Ne, potom sklapněte a starejte se o svou bídu, mezuláni! 

Otázka naivní, za co platíme policii? Poslední incident v zahraničí, ale i ten domácí s kovbojskými rysy policejních důstojníků, opět potvrdily, že police chrání a pomáhá, avšak ne všechny, starostlivý občane. A pokud ti snad hoši naloží po hřbetu, nestěžuj si, preventivní výchova pošetří státní vydání. Vyšetřují se kauzy, nekonečně. Spisy vyšetřovatelů mívají i hrubé chyby – nejen jazykové. Prokurátoři dozorují s přelepenými ústy, soudci se kasají a rámcují dohledaná fakta; za sadisty Bobliga bylo hůř, hele, tak neremcej, cháme. Kráčej pokojně cestou ke konečnému řešení. 

Světové společenství vychází z historického faktu, že po násilí přicházejí mírové atrakce. Rytíři pevného křesťanského řádu vyučovali neposlušné palice tvrdou silou nesmírných ukrutností, vojska Temündžina vyvařovala v kotlích neposlušné, sekala hlavy, věšela, bičovala, vláčela za koníky; válečné vřavy haleny do vlasteneckých povídek. Vlast drahá každému, vývoz falešné demokracie hnus. Nafintění vojáci vypínali a vypínají prsa k ořádování za statečnost. Krev z rukou vraždících důkladně smyta; zaprodaná duše připravena k odletu do zapomnění. Hry šálivé si podmaní povahy rozkolísané. A přesto, vlastenec nenapadá lidí na cizím území, tečka. Sloužím vlasti, bezbolestná slastná lež. Podívej se na film narozen 4. července, vystřízlivíš, siláku z písku, směšný modroknížkaři. Opožděným vlasteneckým blechám musíme nakázat film zhlédnout vícekrát. Napadeným virem genetického zla nepromítat, ale bezodkladně účinně léčit.

Háje posledního odpočinku se změnily v pralesy neskonalého seriálového hoře. 

I pravil velký básník: Stůj, červe, kdo jsi, kam tě cesta vede? 

..

Václav Dušek (nar. 1944) má na svém literárním kontě řadu prozaických děl. Do literatury vstoupil v 70. letech románem Panna nebo orel (1974), čtenářskou pozornost si získal příběhem s názvem Druhý dech, který se dočkal filmové podoby v režii Juraje Herze. Do jeho tvorby se také prolínal jeho život v Karlíně, který sepsal do souboru povídek Tuláci (tentokrát natočeno jako televizní film v hlavní roli s Vítem Olmerem).  Následovaly Dny pro kočku a desítky dalších titulů až k románu, který vydal v roce 2015 s názvem Flákači.