Básně
Maurice Blanchard: Koncert samoty
Francouzský básník, se narodil v dubnu 1890 v Montdidier a zemřel v březnu 1960 tamtéž. V roce 1927 se seznámil s poezií Paula Éluarda, která jej přivedla k celoživotní vášni pro surrealismus. Povoláním letecký inženýr Blanchard tvrdil, že poezie je záležitostí hmoty a poezie a život spolu úzce souvisí. Spatřoval analogii mezi technickým pokrokem a závratnými leteckými vynálezy, které stejně jako poetické aktivity magicky rozevírají dveře možností. „K napsání básně je potřeba začít nový život, všechny životy.“
.
.
Absurdní přítomnost
Jsme zde, na skále času. Svým hrozným zobákem si uhlazuje peří
a děti. Hromady kostí se podobají babylonským zahradám a čtyř-
kolky deště jezdí sem a tam.
Středa je řekou. Čtvrtek skáče z větve na větev. Neděle sází své
zelí, hlávku za hlávkou, řeč za řečí. Neděle kývá krvavými lampami,
z větve na větev skrz jilmy.
Díky za sklizeň, ty starý venkovane posledního pobřeží! Měsíc vařil
na tvých hromádkách roští. Ryby jara se třesou strachy na konci
tvého prutu.
Utři si pusu, starče! utři si své olovněné ruce, hoď do sebe ještě jed-
nu rundu, rozevři své břicho a zploď snoubence na obloze svého
chřtánu! Zploď břemena, která nás vynesou mezi mraky třpytícího
se prachu.
Diu Noctuque
Spánek nenávratně zavěsil své břehy nad cestovatele. V údolí jsme
byli obklopeni opuštěnými záhadami, a nikdy, nikdy víc už hudba
neosvěží tuto zem.
Říkám jim, že je čas, je nejvyšší čas osít tyto balvany ze slonoviny,
tyto jikry, tyto zasněžené rytíře. Kráčejte prachem, zneuctěte otce,
vyznačte hranici, kam až sahá vaše moc! Odstraňte tyto hanebnosti,
ať jim tíha silných pálenek zdevastuje tváře! Jděte, mí bratři! Při-
chází Věda s očima maliny.
.
Výška zdí
Vezměte takový obzor. Nehledejte ho, je nejkrásnější, je to obvod
pasu vaší touhy, je to moře s očima věrného psa. Pohybujete očima,
pohybujete rukama: to je ona, věrnost!
Nebude už žádné skladiště abstrakcí, nebude už žádná nejvyšší věž,
nebude už nejhlubší propast. Bude vyhlazená, zářivá rovina, více
či méně zakřivená podle ročních období. Nazýváme ročním obdo-
bím něco jiného, než je roční období, setkání čáry života s čárou
štěstí, hrob, kde nikdo nehrobaří, převrácený trakař, který tiše ho-
voří, čáru stínu, která hoří, sklizeň živých vod, posledního z posled-
ních, prvního z prvních, hada lásky a nespočetné množství zlomků,
teorii imaginárních čísel.
.
.
Ukázka z básní Maurice Blancharda ze sbírky Výška zdí (La Hauters des murs, GLM, 1947). Z francouzských originálů přeložil Jan Gabriel a pro literarni.cz připravil Patrik Hlavsa. Výbor z díla Maurice Blancharda Koncert samoty vydalo Nakladatelství Rubato.
Příspěvků: 1