Básně
Adam Borzič: Rozevírání /ukázka/
Básník a člen literární skupiny Fantasía Adam Borzič, který bývá označován za angažovaného básníka, je ve své nové sbírce aktuální, ale i intimní a citlivý.
V krvi svítání.
Všechno je mladé odřené.
Zuby si brousím o kůži dneška.
Jsem zpitý možností,
že se rozpohybují ulice,
rozproudí dráhy světa
a velký úsměv zaplaví
náš apokalyptický věk.
Puškin mě vzrušuje
Puškin mě vzrušuje.
Chodí za mnou v noci,
má v ruce kahan
a na nohách dřeváky.
Rozžehne světlo.
Svlékne mě
a namaže mi prdel
husím sádlem.
Pak mi zalepí ústa
a přikáže zpívat.
Klasicismus touhy
Prokletý klasicismus!
Zamřížované okno posedla
pornografie touhy.
Němé planety kolem krouží,
jako by jim v ohryzku přistál disk
slunce v soudním taláru.
Sním o orgiích.
Rabín a zloděj – fantóm knihkupectví
– opření o tvrdé židle.
Na stole studený čaj v konvici
a na zemi hromada knih,
na níž dopadá tříšť světelného spermatu.
*
To vše je pouhý smutek.
Monteverdi zní mi v uších jako moře
v lasturách, tajemné nostalgií dozvuku.
Chci pryč a chci dovnitř, pomoz mi...
Konec roku
Stožáry obtěžkané.
Zub za zubem plane.
Mám plnou hubu soli.
Srdce mě bolí.
Věčnost před koncem roku,
věčnost na každém rohu.
Příspěvků: 0