Básně
Derek Walcott: Mořské rákosí
Mnoho mých přátel už tu není.
Já ti obstarám nové, slibovala země.
Ne – spíše ty staré mi vrať ze zapomnění
a takové, jací byli, i s jejich omyly, přiveď je zpátky ke mně.
Dnes večer zní mi jejich hlasy
z hukotu mdlého příboje,
skrze hustého rákosí klasy.
Však neumím brouzdat listovím
hladiny zalité měsíčním svitem,
ba ani plout zasněným letem sovím
daleko od zemské tíže.
Ó země, přátel, co u sebe hostíš
je víc, než těch, k nimž naše láska má doposud blíže.
To mořské rákosí pod strmým útesem je stříbřitě zelené;
vídával jsem v něm oštěpy své víry,
však z toho, co ztraceno, vyrostlo cosi zkalené
rozumem v kámen, který vytrvale září
nedotčen měsíčním svitem dál, než je zoufalství,
a jako čeřivému větru se mu daří
skrze to rákosí nám vracet ty, jež stále milujem, z té kruté dáli
se všemi chybami, ne lepší – tak, jak jsme je znali.
přeložil Miroslav Jindra
Derek Walcott, nositel Nobelovy ceny, navštívil Prahu v roce 2011. K jeho návštěvě vydal Festival spisovatelů Praha sbírku básní s názvem Hostina života. Jeden z vynikajících znalců angličtiny Miroslav Jindra, který se ujal překladu, dokázal ve Walcottově tvorbě zachytit i hudební rytmus pocházející z kultury někdejších otroků, jejichž byl Walcott potomkem.
O Dereku Walcottovi více ZDE..
Příspěvků: 0