Básně
Ana Luísa Amaral: Aleppo, Calais, Lesbos
Publikujeme nově přeloženou ukázku z poezie portugalské básnířky, feministické aktivistky a překladatelky Any Luísy Amaral.
.
.
Aleppo, Calais, Lesbos,
neboli jinými slovy
.
chci mluvit o tom, co byly dříve ulice a třídy
lemované domy a palmami, o kouzelných kobercích, jež kdysi,
v naší představivosti zázračně létaly
a jež se nyní rozplývají jinými,
těmi nestrašnějšími způsoby
Nebo o poezii dávných časů, kdy štíhlé lodi
připlouvaly a vyřčené slovo
bylo jasné jako obraz, o násilí potom i dnešní doby,
vstupní dveře na prostých bárkách k násilí
nynějších staletí
Či ještě o zástupech lidí
podobajících se čočkami na dálku oceánům, velké plány,
když se však rozdrobí v jednotlivé lidi, každý pak má své celé
jméno, vlastní chutě, rozdílné utrpení, liší se odlišnými
úsměvy,
ach, kdyby se tak ta převeliká čočka
změnila, zúžila v drobnohled života
O tom, co vidím v dáli a na obrazovce,
nemohu mluvit v redondillách,
uhlazenými verši, neměnnou pevnou syntaxí
chci mít tyto řádky, v nichž mluvím o řadách těch lidí
z jiné matérie, skutečné a tvrdé, rozervané násilím,
zadržované vestami a zbraněmi kouřové barvy,
a vedle těch lidských oceánů
sedimenty přežívající v jiných lidech,
mých sousedkách, hněv pomalu střádaný
hraničící s nenávistí
O tom, co přináší ten pohled, i o staletých vrstvách, v nichž
se vše jeví jen snadno zapomenutelným zbožím,
nebo nám snad vyhnanství natolik zůstalo v genech,
že jen ono je připomínáno a jen ono slouží k stvrzení té hrůzy,
není básnické formy, jíž bych to vše dokázala vypovědět,
neboť nic nepřináší dost míru či útěchy
Nechť ale zuřivost přetrvá,
a v tomhle zákoutí v koutě téhle Evropy,
dokonce ani nepociťující stud, že je v teple a daleko
a pod ochranou jedné velmi široké čočky
propouštějící jen pár velmi jemných obrázků:
neboli jinými slovy slepota -
dokonce i beze slov: zuřivost -
.
.
Ana Luísa Amaral se narodila roku 1956 v Lisabonu, přednáší na univerzitě v Portu. Její verše, elegantní jako poezie Emily Dickinsonové, jsou inspirovány tématem zpovědi, nekonečného bytí v bezesných nocích – „a také oceány lidí – usazeninami v životech těch druhých – pomalu uplývajícími roky nahromaděné nenávisti – na pokraji hrůzy.“ Básně Any Luísy Amaral vypovídají o osvícené zranitelnosti – o snaze nalézt novou rovnováhu mezi pohlavími. Kromě několika sbírek poezie je také autorkou knih pro děti. Ana Luísa Amaral vystoupí v Praze na Festivalu spisovatelů v pátek 5. října.
.
..
Z portugalského originálu Aleppo, Calais, Lesbos, Ou, Por Outras Palavras přeložila Marie Havlíková.
Příspěvků: 0