Z brněnské konference Milan Kundera aneb Co zmůže literatura

O díle spisovatele Milana Kundery, na celém světě uznávaného pokračovatele tradice středoevropského filozofického románu, přijeli do Brna diskutovat literární vědci a kritici z Evropy i zámoří. Setkání odborníků, v České republice ojedinělé, připomnělo osmdesátiny brněnského rodáka a navazuje na konferenci Nevčasný Kundera – paradoxy soudobé recepce, kterou uspořádala v říjnu 2007 Lumièrova univerzita Lyon 2.

Na třídenní konferenci nazvané Milan Kundera aneb Co zmůže literatura vystoupili znalci z 11 zemí včetně Británie, Francie, Islandu, Itálie a Spojených států.  Věnovali pozornost Kunderovým česky i francouzsky psaným románům, povídkám, literární teorii, kritice i publicistice. Přestože je známé Kunderovo nekompromisní rozhodnutí distancovat se od svého básnického díla a převážné většiny dramat, byly autorovy lyrické juvenilie i hry součástí příspěvků, a to bezesporu z důvodu, že tato díla předznamenávají základní témata, která pak Kundera dále rozvíjí v pozdější tvorbě.

K váženým hostům kolokvia patřil například francouzský spisovatel, kritik a Kunderův přítel Guy Scarpetta. Slova se ale ujali i překladatelé: Fridrik Rafnsson z Islandu, Fernando de Valenzuela nebo Massimo Rizzante, který vzpomněl  Kunderovy semináře, jichž se účastnil. Piotr Sadkowski se zaměřil na téma emigrace a nemožnosti návratu do rodné země, které u Kundery naposledy  nacházíme v románu L’ignorance. 

Českou republiku reprezentovali Aleš Haman, literární historik Milan Suchomel, Jakub Češka, autor knihy Království motivů. Motivická analýza románů Milana Kundery nebo Helena Kosková, autorka knihy Milan Kundera (Monografie věnovaná tvorbě Milana Kundery - románům a esejům). Zajímavý pohled přinesl Lubomír Machala z Palackého univerzity v Olomouci, když ve svém příspěvku  srovnal Knihu smíchu a zapomnění s Páralovou Knihou rozkoši, smíchu a radosti. Páralova kniha, zamýšlená k polemice s Kunderou, dobře posloužila k demonstrování signifikantnách znaků Kunderovy tvorby. Na pátečním kolokviu zazněly mimo jiné i teze profesora Petera Steinera, který hovořil o tom, proč se stal romanopisec terčem útoků ze strany kritiky (Jungmannovy Kunderovské paradoxy apod.) a promluvil také o recepci autorova díla v českém prostředí. Peter Steiner se také pokusil vysvětlit, proč byl ve Francii Kundera vnímán jako "český Složenicyn" a připomněl chladný vztah disidentů k autorovi vyvolaný především faktem, že docházelo k ztotožňování Kunderových názorů s názory postav jeho knih (viz Tomáš z Nesnesitelné lehkosti bytí). Večerní přednáškové pásmo uzavřel a diskuzi vyvolal Jan Čulík z Britských listů s příspěvkem Lze Kunderovo dílo považovat za postmoderní mystifikaci?

Sám spisovatel na konferenci, která začala 28. května, v Moravské zemské knihovně, nepřijel. Jak je u Kundery zvykem, odpověď  nám zanechal v některé ze svých knih. Autorův přístup k veřejnému zájmu o jeho osobnost nejlépe vystihují jeho slova: „Zmizet za svým dílem, to znamená zříci se role veřejné osobnosti. Není to snadné dnes, kdy všechno, co je jen sebeméně důležité, je nuceno přejít přes nesnesitelně osvětlenou scénu masových médií, která nechávají mizet dílo  za obrazem jeho autora.“

Z účasti se omluvil prostřednictvím dopisu. Z kontextu lze vyčíst, že ho konání konference potěšilo," uvedl jeden z organizátorů konference, romanista Petr Kyloušek působící na Masarykově univerzitě. Dodal, že na konferenci se sešlo na 60 příspěvků, z nichž bylo vybráno s ohledem na vyváženost českých a zahraničních 35 textů. Konferenční sborník, plánovaný k vydání v česko-francouzské verzi, opublikuje zřejmě brněnské nakladatelství Host.

Konferenci doprovodilo divadelní představení Kunderovy hry Ptákovina v podání pražského Činoherního klubu. Kino Art nabídlo filmové adaptace Kunderových děl Žert, Já, truchlivý bůh a Nikdo se nebude smát a Moravská zemská knihovna připravila v návaznosti na konferenci výstavu. Na několika panelech si návštěvníci mohli mimo jiné přečíst rozhovor s autorem nebo si prohlédnout obálky jeho knih vydaných v zahraničí.

Kromě Masarykovy univerzity se na organizaci podílely také Univerzita Karlova, Akademie věd ČR, Janáčkova akademie múzických umění a univerzity v Lyonu a Římě.