Básně
Ezra Pound: CANTO LXXII
Publikujeme ukázku z Italských Cantos Ezry Pounda. Z italštiny a z angličtiny přeložila Anna Kareninová. Vydalo nakladatelství Atlantis v roce 2017 ve svazku Cantos V – Italská Cantos, Pisánská Cantos.
.
CANTO LXXII
Přítomnost
.
Jen se začne připomínat ta ludra válka
vyvstanou zas jistá fakta. Na počátku Bůh
velký estét stvořil nebe a zemi
a po sopečném západu slunce namaloval
skály porostlé mechem v japonském stylu,
A pak vykálel velkého lichváře Satana-Géryona, pravzor
protežérů Churchillových. A já teď zazpívám
drsnou mluvou (ne zpěvem toskánským) jak
po smrti za mnou přišel Filippo Tomaso a prý:
„Jo, jsem mrtvej,
ale do Ráje nechci, chci ještě bojovat.
Chci tvý tělo, s ním ještě můžu do boje.“
.
A já odpověděl: „Tomaso, mám staré tělo,
a kam bych šel? Tělo potřebuju.
Ale dám ti místo v Cantu, dám ti slovo, hlas;
když chceš bojovat, jdi; vem si mladého kluka;
čapni mladýho cápka, nebojovného a nejapného
a dodej mu kus odvahy, dej mu rozum,
ať dáš Itálii dalšího z mnoha hrdinů;
Znovu se narodíš a zas budeš panther
poznáš dvojí zrození a podruhé zemřeš
Neumřeš viejo v posteli
umřeš za zvuků bitvy
a přijdeš do Ráje.
V Očistci už jsi byl
Po zradě, v září roku Dvacet jedna
v dnech zhroucení.
Jdi! Jdi a buď zas hrdina.
a mně nech slovo.
Mě nech, ať řeknu své
ať složím zpěv o věčné válce
světla proti bahnu.
Sbohem, Marinetti!
Vrať se a mluv k nám, kdy budeš chtít.“
„PŘÍTOMEN“
hlasitě vykřikl a zkroušeně dodal:
„Mnohdy jsem šel za marnou prázdnotou,
divadlo mi bylo víc než moudrost
neznal jsem staré mudrce a nepřečetl
jediné slovo Konfuciovo nebo Menciovo.
Já zpíval o válce, a tys chtěl mír.
Oba slepí!
já k vnitřku, ty k dnešku“
a mluvil ke mně
jen z části, ne k tomu vedle
Jedna jeho část mluvila k sobě
ani ne ke svému středu; a šedý
jeho stín dál šedl
Až z diafánu duté prázdnoty
vyšel zas jiný tón škály:
„Chřípí chrlí duchy planoucí.“
A já:
„Přišels, Torquato Dazzi,
ukolébat mě verši
cos přeložil, už je to dvacet let, abys probudil Mussata?
K Marinettimu se hodíš
Oba jste přesmíru milovali, on budoucnost
ty minulost.
Přehnané chtění přestřeluje
Bořit chtěl přespříliš,
a teď tu máme spoušť větší než zamýšlel.“
Však první duch, netrpělivý
Jak posel naléhavé zprávy
který se nechce zdržovat tím, co tak naléhavé není
ozval se znovu, a já poznal Marinettiho hlas
jak jsem ho slýchal v Lungotevere na Piazza Adriana
„Jdi! Jdi!
Od Makally na nejzazším kraji
gobi, kde v písku bílá lebka
ZPÍVÁ
A nevypadá unaveně, zpívá a zpívá
– Alamajn! Alamajn!
přijdem zas!
P ř i j d e m z a s ! – “
„Věřím ti.“ řekl jsem.
a má odpověď ho zdá se usmířila.
Však druhý duch zas vedl svou
A hned:
„jen o něco míň nežli býk“
(to je verš z Eccerina
přeložený z latiny).
A verš
nedokončil.
Neboť všechen vzduch se zachvěl, a všechen stín
náhle se otřásl
A jak hrom ztěžklý deštěm
dštil nesmyslné věty. Pak s praskotem
ponorky, když ji najde paprsek
předcházející možná smrt
a jistě velkou bolest
slyšel jsem chraplavý křik:
„Pomluva guelfská, jejich odvěká zbraň
Pomluva to je a byla, a ne dnešní.
Dávná válka zuří v Romagni
Pomyje se táhnou až do Bologne
S rabováním a požáry, a kde se kůň omývá,
jsou Marokánci a jiná verbež
kterou je hanba jmenovat,
a pohřbený popel se obrací
hluboko v zemi, a zvedá se a dýchá,
a jen aby cizák odtáhl, dychtí
ožít.
Mnoho špíny jsem viděl v své době,
řadu špinavých příkladů ukazují dějiny
Těch, kdo zradili města i provincii
Ale ten záprtek
Prodal celou Itálii i Říši!
Spálené Rimini, vyvrácené Forlì.
Kdo ještě spatří Gemistův hrob
toho jenž byl tak moudrý, ač byl Řek?
Stržené klenby, vypálené zdi
tajemného lože božské Ixotty...“
.
„A kdo jsi ty?“ zvolal jsem
Do zuřivého hřímání,
„Sigismundo?“
Neposlouchal,
A hřímal:
„Dřív bude Stolec zbaven
Borgiů než Pacelliů
Sixtus byl syn lichváře
a celá ta jejich smečka
následovníků Petra, který zapřel,
ztučnělých usurou a skvělými smlouvami!
Teď si přijdou a řvou na Vás, že Farinacci
má drsné ruce, protože ten švindl prokoukl.
Má jednu drsnou ruku, ale tu druhou dal,
a proto je ctěn mezi hrdiny,
a že jich je: Tellera, Maletti,
Miele, de Carolis a Lorenzini,
Guido Piacenza, Orsi a Predieri,
a Baldassarre, Borsarelli a Volpini,
abych jmenoval jen generály.
Klement byl syn bankéře, a z lichváře
narodil se Lev Desátý...“
„Kdo jsi?“ zvolal jsem.
„Jsem Ezzelino, který nevěřil
že svět stvořil žid.
A jestli mě vinili z dalších odbojností,
co na tom dneska sejde.
Zradil mě ten, koho překládal tvůj přítel,
Mussato, který napsal,
že jsem syn Belzebuba,
a když věříš takovým tlachům,
jsi osel, co ho utáhnou na vařený nudli.
Spanilého Adónida usmrtil divočák
aby Kypřanka spanilá zaplakala.
Kdybych si měl zahrávat s rozumem,
řekl bych, že býk u řezníka nebo přírodozpytce
nemá větší cenu než holub;
Kdo má zalíbení v pohádkách
řekne, že zvíře víru nedělá.
Jediná faleš napáchá víc zla v tom vražedném světě
Než moje odbojnosti: všechny! Pavouku, pavouku!
Vyžeň tu divokou šelmu z díry.
Co když je to takhle:
Nemiluje lidské zvíře svoje okovy?
Byť ho císař daroval
Stal se Byzantion zdrojem zmatků,
Daroval ho jen tak, nezákonně,
Odtrhl od sebe a práva;
Caesar se nerozpadl na kousky,
ani Petr nebyl skála dřív než Augustus
dosáhl své moci a úřadu.
Jen ten, kdo vlastní, dává po právu.
A Florenťané věděli ve věci ghibellinů své.“
.
Změť hlasů jakoby z více vysílačů
slyšel jsem
a útržky vět
A mnoho ptáků zpívalo v kontrapunktu
za letního rána
a v jejich švitoření
líbezný tón:
„Byla jsem Placidia, pod zlatem spala.“
Zaznělo jak tóny napjaté struny
„Zádumčivost žen a jejich líbeznost“...
začal jsem
Však stáhla se mi kůže
mezi lopatkami
a zápěstí mi sevřel
Ocelový stisk
že nepohnul jsem
Rukou ani ramenem, a pěst jsem viděl
Jak mi drží zápěstí
však její předloktí už ne
Co tisklo mne jak hřebík na zdi;
Kdo to nezažil, má mě za blázna.
A hlas, co předtím běsnil
divoce mi pravil, divoce pravím, ale ne v zášti
Téměř otcovsky, jako by zaučoval
v bitvě nezkušeného mladíka:
„Vůle je odvěká, jen ruka nová.
Slyš mě! poslyš, než se vrátím
do noci.
.
Kde lebka zpívá,
Vrátí se vojáci i prapory.“
.
Vybral a připravil Patrik Hlavsa.
Z italštiny a z angličtiny přeložila Anna Kareninová. Vydalo nakladatelství Atlantis v roce 2017 ve svazku Cantos V – Italská Cantos, Pisánská Cantos.
© New Directions Publishing Corporation, New York, zastupující Mary de Rachewiltz a Omara S. Pounda
© Atlantis, spol. s r. o. 2017
Příspěvků: 1