Nabokovova milostná korespondence se dočká vydání

Korespondenci objevil a nastřádal jejich jediný syn operní zpěvák a překladatel Dmitri Nabokov. „Dopisy jsem plánoval vydat již delší dobu, nejenom proto, že jsou překrásné a výjimečně ztělesňují otcovu prózu, ale především proto, že umožňují nahlédnout na vztah dvou talentovaných a nádherných lidí,“ uvedl Dmitri. Škoda jen, že čtenáři budou ochuzeni o Veřininy odpovědi, protože svou půlku korespondence nenávratně zničila. „Moje matka Vera Nabokov byla velmi zdrženlivá. Raději si držela svůj život v soukromí, a proto dopisy nezveřejnila,“ dodává její syn.

Vladimír s Verou se potkali v roce 1923 v Berlíně na charitativním plese, vášnivě se do sebe zamilovali a o dva roky později se vzali. Od prvního setkání až do své smrti v roce 1977 stihl Nabokov své ženě napsat tři stovky milostných dopisů. V hned prvním dopisu píše: „Jak ti mám vysvětlit mé potěšení, moje nebeské štěstí, jak moc jsem plný tebe všemi mými vzpomínkami, básněmi, podněty a niterným chvěním? Neumím to. (…) Zkus si vybavit tu nejzbytečnější nehodu, aniž bys zalitovala, tak bolestivě zalitovala, že jsme tím neprošli společně. Rozumíš mi, mé potěšení?“

Editoři sebrané korespondence mluví o vydání jako o události a přikládají jí velký význam hlavně pro znalce Nabokovova díla. „Z dopisů je na první pohled znát Nabokovův styl,“ říká Sergey Nikolayevich editor magazínu Snob. „Jeho korespondence nejsou jen tak nějaké dopisy, nýbrž jsou rovnocennou součástí velkého dědictví skvělého spisovatele a básníka,“ dodává Nikolayevich.

Dopisy obsahují nejrůznější Nabokovovy úvahy i vtipy: „Nebeský ráj je poměrně nudný. Je tady tolik nadýchaných nebeských duchen, a proto je tu zakázáno kouření. Pochopte prosím, že když andělé kouří, snaží se cigarety zakrýt svými rukávy a když přijde archanděl, tak ho zahodí. A to je to, co my vidíme jako padající hvězdu.“

Když ve čtyřicátých a padesátých letech Nabokov žil ve Spojených státech odrazilo se to i v jeho dopisech. Hodně cestoval a jeho dopisy se hemží pasážemi o cestách téměř nerozeznatelných od těch v Lolitě, ve kterých Humbert Humbert cestuje z motelu do motelu. Z tohoto hlediska se můžeme dozvědět spoustu nových zajímavých zákulisních informací o tom, jak Nabokov přemýšlel, a co ho inspirovalo. Na druhou stranu je mnohdy zajímavější sledovat, jak se autor přirozeně proměňuje s rostoucím věkem. Poslední dopisy měly totiž prozaičtější obsah. Nabokov se v nich soustředil na ceny mléka i na to, na jaký způsob mu nejvíc chutnají vejce.


via The Independent



Foto: Snob Magazine