Symboly Dana Browna

Miro Procházka: Četl jsem, že to byl váš otec, který ve vás vzbudil touhu odhalovat tajemství?

Dan Brown: Nevím, zda to byl jeho úmysl, ale skutečně se to tak nějak seběhlo. Můj otec je matematikem. Šifry a kódy jsou jeho velkou vášní. Dokázal mě tím nakazit. Vzpomínám na Vánoce, kdy jsme se šli podívat na dárky, namísto balíčků pod stromečkem jsme tam nacházeli zakódovaný pokyn. Nejdříve nás přivedl k ledničce a tam byla další zašifrovaná zpráva, abychom hledali v garáži a tak to pokračovalo. Vánoce pro nás znamenaly den velkého hledání pokladů.

Takže to byl váš otec, který vymyslel „román ve stylu Dana Browna“?

Otci vděčím za mnohé i za přesvědčení, že učitel je ideální povolání pro hrdinu dobrodružného románu. Hlavní postava mých románů, proslulý Robert Langdon je směsice různých typů učitelů, které jsem potkal na své cestě za vzděláním. Jde o povolání, kterého si nesmírně vážím.

Naše rodina založila nadaci, která podporuje vzdělání a zároveň dává značné sumy na činnost vysoké školy, na níž zrovna přednáším: Phillips Exeter Academy, kde působil rovněž můj otec.

Knihy mi přináší velké peníze, což mě pochopitelně těší, ale jachty nebo soukromé tryskáče mě nijak zvlášť nezajímají.

Máte celkem netypický styl: zahuštění děje tak, aby se odehrával během 24 hodin nebo dokonce jedné noci…

U mě se to osvědčuje. Čtenář má díky tomu větší pojem o realitě děje, neboť čas čtiva se shoduje s časem čtení. Ty romány se dají přečíst jedním dechem za 12-24 hodin. To dává iluzi, že příběh se děje právě teď – a činí jej vzrušujícím.

V nejnovějším románu píšete o zednářích a mám dojem, že je popisujete velmi pozitivně.

Přesně tak. Než jsem cokoliv napsal a než jsem vůbec začal přemýšlet o fabuli, důkladně jsem si prostudoval dějiny svobodozednářstřví. Kdybych v důsledku těchto bádání zjistil, že se jedná o nějakou temnou, zlověstnou moc - vymyslel bych jiný román. Ale čím více jsem měl podkladů, tím více rostl můj obdiv pro filozofii zednářů, pro jejich koncepci univerzální víry, jejich oddanost filantropii. Jistěže, mají neobvyklé rituály, o nichž se v románu Ztracený symbol rozepisuji.

Ale jestli se zeptám, zda k ní patříte, odpovědí bude výmluvné mlčení?

Ne, mohu poskytnout prostou odpověď: K zednářství bych nemohl náležet. Nikoliv proto, že jsem jeho ideovým nepřítelem, ale prostě nemohu náležet k žádné tajné organizaci, protože bych si uzavřel možnost napsat o ní knížku. Třebaže v mém rodném městě Exeter je místní zednářská lóže.

Dalo by se předpokládat, že děj každého nového románu umístíte v turisticky atraktivní lokalitě typu Paříž nebo Řím. Proč jste si nyní zvolil pro román Ztracený symbol nudné město byrokratů Washington?

Washington je magické město, které má celkový architektonický ráz a majestát Paříže nebo Říma. Máme zde obelisky, klasicistní památky, tajné průchody, krypty a katedrály. Chtěl jsem konečně vzdát náležitý hold své zemi a její historii, našim vlastním záhadám minulosti. Na počátku mého románu se profesor Langdon ptá svých studentů, kolik z nich bylo v Římě, a zvedá se les rukou. Pak se ptá, kolik vás bylo ve Washingtonu a ukazuje se, že nikdo. Langdon je upozorňuje, že zde je také co zhlédnout.

Ve Ztraceném symbolu se objevuje noetika. Opravdu jste v ni uvěřil?

Přípravy k románu trvaly tak dlouho proto, že jsem nejprve musel ujistit, zda všechny experimenty, na jaké se noetici dovolávají, mají opravdu reálné výsledky. (poznámka redaktora: noetika není Brownovým výmyslem, ale sporná paravěda vynalezená astronautem Edgarem Mitchellem, jenž tvrdí, že v roce 1971 zažil zjevení, pozorujíce Zemi z paluby kosmické lodi Apollo 14 při návratu z měsíce. Mitchell přemluvil byznysmena Paula Nathaniela Templea k založení Ústavu noetických věd v Kalifornii zabývajícího se parapsychologií a alternativní medicínou.)

Dnes jsem si jist, že noetika je opravdová věda. A že za několik let bude o ní hodně slyšet. Když jsem před třinácti lety v Digitální pevnosti napsal, že vláda čte naše maily, říkali, že jsem paranoik. Nyní již všichni víme, že mail není bezpečný prostředek spojení.

Ze Ztraceného symbolu jsem si také odnesl dojem, že filozofie zednářství je těsně spjata s tím, co nazýváme americkým snem - mýtem o stvoření ideální společnosti v nové zemi, společnosti, v níž vše je možné, neboť nic neomezuje lidskou podnikavost...

Moc mě těší, že jste to pochopil tak, jak to také sám vnímám. Častou chybou bývá odvolávání se na křesťanské kořeny Spojených států. Ale naši otcové nebyli křesťany, ale byli deisty. To je víra v Boha, jenž stvořil svět, ale běžně se jím nezabývá, tudíž si u tohoto Boha nelze vymodlit blaho. Je to víra blízká zednářství. Má křesťanské kořeny, ale není to křesťanství. Amerika se stala křesťanskou zemí mnohem později.

Tak kým byli puritánští osadníci z lodi Mayflower?

Netvrdím, že Ameriku zakládali s nepřátelskými úmysly vůči křesťanství. Tvrdím, že ji nezakládali jako křesťanský národ. Ideálem otců, zakladatelů, bylo otevření se vůči různým náboženstvím a různým způsobům vzdávání úcty stvořiteli.

Křesťan věří, že Bůh bdí nad námi a lze jej nějak uprosit nebo obměkčit modlitbou, aby nám pomáhal. Deista řekne: ovšem, tenhle svět stvořila nějaká vyšší bytost. Ale tak mimoto jsme tu již sami a musíme se pustit do práce.

Svět ukrývá mnohá tajemství, o nichž vy víte své. Zajímalo by mě, jestli je nový tablet od společnosti Apple Computer záhadou i pro Dana Browna?

Čekám s netrpělivostí na objasnění této záhady, stejně jako zbytek světa.

 

foto // Wikipedia