Život tak krátký na lásku tak dlouhou: jedna z tváří postmoderny

Helder Macedo:
Život tak krátký na lásku tak dlouhou

Smršť 
2016
Překlad: Marie Havlíková

Román Život tak krátký na lásku tak dlouhou představuje jednu z možných tváří portugalského postmoderního románu. Portugalský básník, prozaik a literární historik Helder Macedo (*1935) se narodil ve městě Krugersdorp v Jihoafrické republice, do svých dvanácti let žil v Mosambiku a poté do roku 1959 v Portugalsku. Stál proti Salazarově režimu, byl pronásledován a od roku 1960 pobýval v Londýně až do karafiátové revoluce (25. dubna 1974), kdy se do Portugalska na nějaký čas opět vrátil. Mezitím vystudoval literaturu a historii na Londýnské univerzitě, doktorát pak dokončil na King's College London, kde později i vyučoval. Své poznatky nejen z portugalské literatury přednášel na Harvardu, v Berkeley, na univerzitách ve Francii, Španělsku či v Brazílii. Ve svých esejistických pracích se zabývá především portugalskými velikány (Bernardim Ribeiro, Luís de Camões nebo Cesário Verde a další). Za svoji odbornou činnost získal mnohá uznání, mimo jiné titul emeritního profesora na již zmiňované King's College.

Od roku 1957 publikoval své vlastní texty, zpočátku psal výlučně básně, ale od 90. let začal vydávat také prozaická díla. Jeho zatím poslední román Tão Longo Amor Tão Curta a Vida (Život tak krátký na lásku tak dlouhou) z roku 2013 přeložila Marie Havlíkové pod záštitou nakladatelství Smršť, které román vydalo v roce 2016. Helder Macedo byl také odměněn Cenou portugalského PEN klubu a v roce 2018 mu byla udělena Cena D. Dinis určená portugalským, galicijským a španělským autorům.

V dílech Heldera Maceda se odráží celoživotní studium literatury, důkladná znalost portugalských i jinojazyčných autorů, práce s mýtem či kombinace reflexivně laděné prózy s poezií. Český čtenář má nyní poprvé možnost nahlédnout do této nevšední poetiky.

.

Název románu Život tak krátký na lásku tak dlouhou si Helder Macedo vypůjčil z jednoho sonetu předního, pro Macedovu tvorbu klíčového portugalského básníka Luíse de Camõese (1524–1580). Tento Camõesův sonet je jakousi variací na starozákonní příběh Jákoba, který se zamiloval do Ráchel, avšak po sedmileté službě u jejího otce Lábana si nakonec zasloužil pouze její sestru Leu. Celý Macedův román pak následně předznamenávají citáty od sedmi spisovatelů zahrnující například slova Antónia Vieiry, výrok Williama Shakespeara či útržek od Fernanda Pessoy, které z různých optik předznamenávají celý román, věnování nevyjímaje. 

Macedův text představuje skutečně působivý labyrint, který čtenáři nabízí různě obtížné průchozí cesty. Román lze pojmout jako detektivně laděný příběh o lásce mezi diplomatem Victorem Marquesem de Costou a zpěvačkou Lenií Nachtigal, kteří se setkají v Berlíně. Jejich cesty se však vzápětí rozcházejí, aby se po letech plném odloučení a vzpomínek možná (?) opět shledali v Londýně. Čtenář se však může vydat i další cestou, po níž sleduje místy dechberoucí a zároveň mistrně iluzivní techniku psaní. Vypravěčem celého příběhu je jistý spisovatel, kterému za námět poslouží právě vzpomínky diplomata Victora. Ten se nicméně k napsanému rukopisu v závěru příběhu vyjadřuje, nesouhlasí s ním a vyčítá vypravěči překroucení skutečností. Před čtenáře je tím naservírována postmoderní technika zdánlivého procesuálního psaní, která příběh lásky různými způsoby odvádí od lineárního směřování, cesty postav přitom různě splétá a děj časově cyklí. Postavy se hádají s vypravěčem a částečně se stávají tvůrci textu, v němž se objevují. Románem se však také lze doslova prodírat jako čtenář bažící po intertextuálních a šířeji interdisciplinárních odkazech, které zrcadlí nejstarší mýty, propojení literatury, dramatu a opery (Traviata, Othello), ozývají se v něm freudovské, surrealistické ale také lacanovské ozvěny, textem prosvítají mnozí portugalští básníci i prozaikové. Jednou z možných cest čtení je pak také experimentální pokus o propojení prózy a poezie, který je založený mimo jiné na množství paradoxů s filozofickým rozměrem, který tradičně portugalská poezie s notnou dávkou v sobě obsahuje. Pro čtenáře originálu se v neposlední řadě latentní cestou stává hra portugalského slovesného způsobu tzv. konjunktivu, který umocňuje znejistění, tenkou hranici mezi pravdou a iluzí. Vynikající převedení Marie Havlíkové však i pro čtenáře českého překladu tuto atmosféru uchovává. 

.

Román nicméně před svého čtenáře klade další a další cestičky, odbočky a slepé uličky, které se převážně prostřednictvím motivů zdvojování a zrcadel všemožně rozmnožují a rozbíhají. Největší výzvou pro čtenáře je pak nejspíš projít tento textový labyrint co největším počtem cest a následně se je pokusit propojit a zkombinovat, ať už jde například o symboliku jmen postav (Nachtigal německy jako ,,slavík“), nebo o domýšlení významu citovaných autorů v kontextu příběhu aj. 

Helder Macedo knihou Život tak krátký na lásku tak dlouhou přináší nevšední a ojedinělý čtenářský zážitek, který poukazuje na to, že psaní a čtení mohou být komplexním zdrojem poznání i hrou zároveň, ale také činností, která nám napomáhá pomyslně vystoupit z našeho vlastního stínu a pochopit, co doposud nechápeme.

.