Próza
Sofi Oksanen: Očista
Finsko-estonská spisovatelka a dramatička Sofi Oksanen debutovala před sedmi lety knihou s českým názvem Stalinovy Krávy. Autorčina tvorba velmi rychle pronikla do povědomí čtenářů a kritiků ze světové veřejnosti. Její třetí kniha Očista získala několik finských i světových ocenění, stejně, jako divadelní hra s totožným motivem, která byla na světě o rok dříve než samotná próza.
Sofi Oksanen:
Očista
Odeon
2010
Překlad: Jan Petr Velkoborský
Oksanen patří k takzvané dramaturgické generaci spisovatelů a je považována za nejslibnější literární talent současného Finska. Není se čemu divit, text v sobě skrývá poetické obraty, napínavou beletrii i literaturu faktu.
Zásadními postavami Očisty jsou ženy. Zara, o níž zpočátku nevíme vůbec nic, kromě dokonale výmluvného popisu jejího zevnějšku a Aliide, osamělá stařena žijící v estonské vesnici ve vlastním domě. Aliide najde Zaru na zahradě, zpočátku se bojí a nechce jí pustit dovnitř, v Estonsku je spousta zlodějů a Aliide kvůli své minulosti čelí ve vesnici různým nástrahám místních výrostků. Zara se díky lži o útěku od násilnického manžela nakonec dostane dovnitř, kde se začne pomalu odkrývat pojítko mezi oběma cizinkami. Čtenář ale ví po celou dobu snad dvojnásobek informací, než jednotlivé postavy v danou chvíli.
Aliide byla vdaná za komunistického předáka Martina, ale při tom, byla celý život nešťastně zamilovaná do manžela své sestry Hanse. Ten je nešťastnou Aliidinou obětí, protože Liide získá obrovskou moc díky manželovu postu ve straně. Ačkoliv byla stranou právě kvůli Hansovi pronásledovaná. Stejně tak i Hansova žena, sestra Aliide, s dcerou. Hans totiž odešel za války s Armádou do Finska a po tom sběhl k partyzánům a byl pronásledován v obou režimech. Aliide po dlouhých letech útrap odklidí svou sestru společně s Hansovou dcerou z vlastní milostné cesty a její postavě se dostává naplnění zhrzené zamilované šílenkyně. Stopa po zatracené rodině se ale zjeví jedno deštivé ráno v její zahradě.
Množství postav spolu blízce souvisí a i přesto, že se nepotkávají všechny společně ani v kapitole, době, či zemi, text nutí čtenáře až k detektivnímu dešifrování příběhu. Oksanen nahlíží zvnějšku na situaci dlouhou tři čtvrtě století, díky čemuž zachovává ve spletitém životním příběhu jasnou linku. Napomáhá k tomu i členění kapitol. Jde o sofistikované vyprávění, kde autorka dokázala v délce mapovaného období nezabředávat do zbytečných popisů. Díky tomu se zpočátku zdá, že děj hlavního příběhu bude snadné odhadnout. A snadné to opravdu je, ale pouze do chvíle, kdy do hlavního děje začnou prostupovat vedlejší příběhy. Zásadní životní zpovědi, problémy, které jsou v rámci knihy pouhou zápletkou. Postupným zvyšováním obtížnosti, kdy divák nutně musí znát data a podrobnosti, kupením problémů, dynamikou a funkčností zásadních indicií, autorka vytvořila nadpřirozeně poutavé dílo. Dokázala jednoduše odvyprávět dramatickou historii, a při tom neochudila čtenáře o důležité detaily.
„Aliide Truuová upřeně hleděla na mouchu a moucha hleděla na ni. Aliide se hnusilo, jak moucha poulí oči. Masařka. Mimořádně velká, bzikavá a žádostivá naklást vajíčka. Čekala, až bude moci přelétnout z pokoje do kuchyně. Seděla na závěsu, třela si křídla a nohy, jakoby se chystala k hostině. Zajímalo ji maso, nic než maso. Dveře do kuchyně byly zavřené.“
V Očistě ale nejde jen o skvostný jazyk, vrstvení příběhů, prolínání postav či mnohovrstevnaté vyprávění. Sofi Oksannen zde řeší zásadní rodinné problémy promítnuté do starých křivd, načež vkládá do textu důležité politické aspekty, které se pojí s osobními příběhy v důsledku nevyřčené viny a neviny.
Grandiózní příběh se odehrává v několika rovinách, časech, obdobích, generacích, režimech a státech. Přesto kniha nepůsobí dojmem rozvařeného masa v omáčce. Jde o celistvou, přehlednou a velmi podnětnou knihu, která bude, i přes svou zejména ženskou tématiku, přínosná i pro čtenáře mužského pohlaví.
Rozhovor se Sofi Oksanen v angličtině:
Příspěvků: 0
