Próza
Kazuo Ishiguro: Nokturna - Pět příběhů o hudbě a soumraku
Aktuální kniha ceněného britského spisovatele s japonskými kořeny Kazuo Ishigury je souborem pěti povídek. Autor, od kterého jsme zvyklí číst spíše romány, se vrací k počátkům spisovatelské kariéry. Své první povídky vydal časopisecky v roce 1981. Témata povídek knihy Nokturna jsou však tak sevřená, až se skoro blíží kapitolám románu. Jakkoliv to může znít klišovitě, klíčová slova knihy jsou: hudba, láska, kariéra.
Kazuo Ishiguro:
Nokturna -
Pět příběhů o hudbě a soumraku
Plus
2010
Překlad: Ladislav Nagy
Ishigurovy povídky jsou příběhy bez konce, bez okaté pointy, vtipu, který by vám ukázal jak se tvářit. Číst Ishigura vyžaduje určitou disciplínu, díky jeho brilantní stylistice, kratším přesně padnoucím větám vás text svádí k tomu číst rychle dál. Ale když prolétnete knihu příliš rychle, mohli byste být na konci zklamaní.
Postavy se charakterizují skrze své promluvy, jméno postavy hlavní se dozvíte až, když se někomu představí. Vzhledem k tomu, že se jedná o hudebníky na cestách, působí kauzalita událostí uvolněně a zároveň nevšedně. Prostředí cizí země, anebo setkání přátel, kteří se dlouho neviděli, umožňuje Ishigurovi pracovat s životními příběhy postav, jejich touhami, obavami.
V povídkách vytváří nevšední situace: polský kytarista hraje na gondole pro ženu amerického popové zpěváka, jazzový saxofonista se zafačovanou hlavou po plastice obličeje podniká noční výlety po sanatoriu s povrchní celebritou, učitelka na violoncello se na něj nikdy nenaučila hrát, protože nechce…Děj, který Ishigura vypráví, se odehrává v postavách. Ne mezi nimi, ne za nimi, a proto je třeba pečlivě pozorovat. Všechny povídky potom končí smířením, nekončí ani dobře, ani špatně, ani optimisticky.
Osudy postav (všechny jsou mužské) řeší Ishigura prizmatem potěšení z hudby, lásky a společenského úspěchu. Tyto tři hlavní aspekty mají v textech různou důležitost. Proplétají se a různě se predikují a permutují. V první povídce jede stárnoucí hvězda Tony Gardner na poslední dovolenou se svou ženou, kterou sice miluje, ale musí se s ní rozejít, protože chystá comeback a vrací se do showbyznysu. Příběh je však nahlížen doprovodným kytaristou Jankem z Polska, který si Gardnera pamatuje jako oblíbence své matky, která si za železnou oponou pouštěla jeho desky. Díky tomu povídka získá několik rovin, ve kterých je možné nad ní přemýšlet: východní nebo západní svět, láska versus kariéra, iluze a deziluze. Podobné schéma se čtenáři vybaví i u následujících příběhů.
Všichni hudebníci z Ishigurových příběhů stojí na jakémsi rozcestí, dělají důležitá rozhodnutí, ale z povídek se nedozvíme, jestli dobrá, nebo špatná. Čtenář musí být citlivý, zvyknout si na podladěné struny příběhů, na autorův minimalismus, osudovost, text zbavený uměleckostí a ornamentů. Proto v povídkách nejsou žádné kulisy, žádná jeviště, neboť všechno je součástí postav.
Nokturna je kniha, která nezastíní Ishigurovy slavné romány jako Malíř pomíjivého světa, nebo Soumrak dne. Ne však proto, že se jedná o knihu povídek. Svědectví o Ishigurově talentu a vášni pro nezodpověditelné otázky lidských osudů je pouze o trochu tišší.
Příspěvků: 0