Próza
Finklerovské otázky a odpovědi
Kniha Howarda Jacobsona Finklerovská otázka, která získala v roce 2010 Man Bookerovu cenu, nabízí čtenářům otázky a snad i odpovědi na hledání identity v současném světě.
Hlavní hrdina Julian Treslove je blízkým příbuzným „chcípáckých“ mužských postav mnohých českých románů a filmů. Treslove je sice inteligentní, ale od narození nerozhodný a jaksi neukotvený muž bez cíle. Víceméně náhodně vystuduje kombinaci humanitních oborů, aniž by ho cokoliv hlouběji zajímalo, náhodně získá místo editora v BBC, kde se ani nesnaží soutěžit s ambiciózními a kreativními kolegy. Treslove prostě přežívá a v hloubi duše tiše závidí všem odvážnějším a úspěšnějším. Partnerky si vybírá z řad neduživých intelektuálek s průsvitnou pletí a spoustou problémů, které ale svou vlastní nanicovatostí vyburcuje k aktivitě, aby ho tyto probuzené ženy záhy opustily. Díky stejné náhodě jako získal vysokoškolský diplom a zaměstnání, získá Julian Treslove i dva syny ze dvou různých vztahů. Ani synům se však nevěnuje, prostě neví jak. Jediným záchytným bodem v životě Juliana jsou jeho dva židovští přátelé. Samuel Finkler, který se z uvědomělého židovského mladíka stane trochu „židem v utajení“, ale profesně úspěšným, také spisovatelem a navíc šťastně ženatým mužem s milenkami jako bonusem úspěchu. Pro Treslova představuje typického Žida, tedy „finklera“.
Druhý Treslovův přítel je český židovský emigrant Libor Ševčík. Tato postava je zejména pro české čtenáře zajímavá a přiznejme, ač je jinak kniha brilantní, postavu českého Žida autor úplně nezvládl, zejména s ohledem na historické a politické souvislosti. S oběma přáteli se hrdina poměřuje, vědomě i nevědomě, a pomalu se dostává díky vlastní nerozhodnosti do pasti falešné identity. Oba židovští přátelé mají na rozdíl od Treslova jasno v tom, kdo jsou. Oba jsou Židé a oba jsou vdovci. Partnerské vztahy jsou pro ně důležité, ač je každý vnímá jinak. Ve srovnání s Treslovem se Finkler i Ševčík osvědčili jako lepší manželé i milenci. Souvisí schopnost prožívání partnerství s vědomím vlastní identity a vlastním sebevědomím?
Netřeba prozrazovat více z děje, ale Julian Treslove je obětí vlastní nerozhodnosti a neukotvenosti, je obrazem současného Evropana nebo vůbec člověka Západu. Člověka sice formálně svobodného, ale žijícího bez tradic, bez vědomí sounáležitosti a hlavně bez vědomí vnitřní návaznosti a osobní, náboženské, etnické i rodinné identity. Kdo jsem? Kam patřím? Ptá se dnešní Evropan, přežraný hamburgery, televizními show a všeobecnou volností. V románovém pohledu jsou na tom Židé trochu jinak (a pak ještě možná evropská šlechta). Ostrůvek identity v moři ničeho.
Román Howarda Jacobsona je především o identitě. Zaprvé o identitě židovské, která v současné době prochází mnoha proměnami a má tisíce odstínů od ultraortodoxních chasidů, kteří si v sobotu o šábesu nerozsvítí, přes židovské levičáky, přesvědčené sionisty až ke krajní levici složené ze západoevropských intelektuálů, kteří hájí zájmy Palestinců a stydí se za stát Izrael i své dědy navštěvující pravidelně synagogu. A konečně po naprosto asimilované Židy, kteří o svém původu už téměř nic netuší.
Paralelou a zároveň protikladem je identita evropská, trochu hanlivě řečeno gójská a v případě románu britská. Tedy vyjma nacionalistů a šlechty nijaká. Lidé neznají svůj rodokmen dál než k prarodičům, neslaví doopravdy žádné svátky, nevěří ničemu a s ničím a nikým se neidentifikují. Paralela rozkladu britských a českých hodnot se přímo nabízí. Julian Treslove se upne na židovskou identitu svých přátel, záhy i své nové židovské přítelkyně a vsugeruji ji i sám sobě. Falešný Žid ortodoxnější než chasidští rabíni. Nadšený filosemitismus, který je jen zoufalým hledáním identity a role, hraničí s antisemitismem. Kruh se uzavírá. Jací by Židé být měli a jací nejsou hlavního hrdinu rozčiluje a chce se stát nejlepším a nejžidovštějším z nich. Marně.
Finklerovská otázky svým způsobem nabourává postmoderní relativistická klišé a teorie, že identitu, národnost i víru si můžeme vybrat a během života měnit. Krev není voda a některé věci se zkrátka naučit nedají. Jsme tím, kým jsme, kým jsou naši rodiče a prarodiče z desátého kolene. Jsme tím, v jakém prostředí vyrůstáme. Genetika a tradice jsou neúprosné. Teorie o volbě a změně identity jsou jen pohádky. Howard Jacobson píše z vlastní zkušenosti liberálního židovského intelektuála pocházející z rodiny, která je v Británii usazena už velmi dlouho.
Pro českého čtenáře, ať už židovského nebo nežidovského, je kniha zajímavá i pohledem na židovské téma. V Čechách bývá tato problematika vnímána buď pohledem jakéhosi tajemna a dávnověku: Golem, rabi Löw, staré pověsti nebo tragédie, kterou předznamenává Franz Kafka (někdy se trochu potkává i s tím golemem) a vrcholí šoa, což zná český čtenář z děl Arnošta Lustiga a dalších přeživších. Díky komunismu a jím řízenému zapomnění a jakési místní tuposti, jakoby se Židé po válce z České republiky vypařili, jakoby všichni skončili za ostnatým drátem nebo emigrovali. Naštěstí tomu tak není. Při čtení Finlerovské otázky si uvědomíme, jak je východoevropská kultura včetně české s židovstvím spojená. To se odráží třeba ve vaření a pravidlech v rodině. Na návštěvě u babičky všechno dojez. Jídlo je základ domácnosti. Maminka má vždycky pravdu. V Británii mnohé věci působí víc exoticky. Na druhou stranu tam není vnímání židovství zatíženo hrůzami druhé světové války. Velká Británie má druhou největší židovskou komunitu v Evropě a pátou ve světe.
Žije zde na tři sta tisíc lidí hlásících se k židovství, do čehož není započteno mnoho Britů ze smíšených manželství, kteří se ale nějakým způsobem cítí být s Židy spojeni. V Čechách je holocaust, šoa, jedním z hlavních pilířů nynější židovské identity. Ti, kteří přežili, vyvolení, trpící, odvážní, na druhou stranu budící podezření. Nic takového v Británii není. Žid má tradice, asi peníze, zřejmě kontakty, možná je milý, možná ne, ale nic míň ani víc. Britský Žid sám nemá zkušenost s rasovou perzekucí v masovém měřítku a tak se buď neobává vůbec nebo se pozastavuje nad dětskými incidenty v parku.
Finklerovská otázka není zatížena sentimentálním pohledem minulosti. Jacobson se nebojí otvírat politická témata (situaci na Blízkém východě, vztah k Izraeli) i témata mediální (manipulace veřejným míněním). Jeho postavy jsou pochopitelné a hlavní hrdina je vlastně velmi nesympatický, čtenář s ním ale musí soucítit. Je to takový nešťastník. Nešťastník, ze kterého by se ale klidně mohl vyklubat další Hitler.
Závažné otázky moderního světa podává Howard Jacobson v podobě skvělého humoristického vyprávění. Situace jsou vtipné, stejně tak i dialogy. Autor navazuje na tradici britského humoristického románu. Finklerovská otázka zabalená v tragikomickém příběhu čtenáře pobaví a zároveň nutí k zamyšlení nad vlastní identitou i chápání jiných kultur a národů.
Příspěvků: 0
