Nedim Gürsel: Soudí mě za rouhání

Michael March: Povězte něco o vašem dětství v Turecku.

Nedim Gürsel: Narodil jsem se na venkově a to mi věřte, dětství pro mě bylo ráj - o který jsem přišel, když můj otec zemřel. Otec byl známým profesorem francouzštiny a zemřel při autonehodě, když mi bylo jedenáct. Ve svých devíti letech jsem začal psát básně, asi jsem se pokoušel napodobovat otce, který pořád seděl u psacího stroje a překládal. Jeho práce zůstala nedokončená - nepokračuji snad v jeho díle?

MM: Kdy jste poprvé přijel do Francie?

NG: Přijel jsem v roce 1971 po vojenském puči v Turecku. Bylo mi dvacet a právě jsem publikoval článek o Leninovi a Gorkém v levicovém časopise Přítel lidu. Po převratu mě obvinili z protistátní činnosti. Žalobce požadoval sedmiapůlletý trest vězení. Odjel jsem proto do Francie, kde jsem začal studovat na Sorbonně francouzskou literaturu.

Po nějakém čase jsem se do Turecka vrátil, mezitím jsem napsal dva romány. Po vojenském puči v roce 1980 moje knihy zakázali, a tak jsem se opět vrátil do Francie - teď znovu střídám Paříž a Istanbul.

MM: Trochu schizofrenické?

NG: Jsem turecký spisovatel - důležitá pro mě není půda, ale jazyk.

MM: Jazyk impéria?

NG: Dějiny osmanské říše jsem začal objevovat na Sorbonně. Měli jsme kosmopolitní kulturu, kterou jsme ztratili. Věnuji se tomuto tématu ve svých románech - Dobyvatel vypráví příběh Mehmeda II, největší osobnosti osmanské říše, v románu Ilustrovaný svět pak srovnávám Benátky a osmanskou říši z pohledu malířství.

MM: Váš román Alláhovy dcery je stále středem kontroverzí.

NG: Román Alláhovy dcery vyšel v Turecku v roce 2008 - a dodnes se jí zabývá soud podle paragrafu 216, který umožňuje potrestat autora za veřejné podněcování k nesnášenlivosti a nenávisti. Ze začátku mě stíhali a soudili za rouhání - což považuji za nepřijatelné, neboť Turecko je sekulární stát - pak, o rok později, jsem byl obvinění zproštěn - dnes ovšem stojím před nejvyšším soudem v Istanbulu, protože státní žalobce se proti původnímu rozsudku odvolal.

Alláhovy dcery vypravují příběh počátků islámu z pohledu dítěte okouzleného babiččinou četbou koránu. V románu jsou tři bohyně nazývané kmenem Kurajšovců dcery Alláhovy. Jedna z nich se zamiluje do Muhammada - a rázem mám na krku soud.

MM: Státu stačí málo.

NG: Polofeudálnímu.

MM: Čímž se dostáváme k Ďáblu, andělu a komunistovi.

NG: Můj nový politický román se zabývá násilím ve dvacátém století - hlavním hrdinou knihy je Berlín.

MM: Koledujete si o další výhrůžky smrtí?

NG: Těm nebude konec nikdy.

Istanbul, únor 2011

z angličtiny přeložil Petr Mayer