Hlavní
Laurent Binet otřásá moderní historií
Laurent Binet (*1972), francouzský spisovatel a překladatel, je dalším z umělců, kteří se nebojí ostře kritizovat politickou scénu. Francouzské prezidentské volby, které probíhaly mezi koncem dubna a začátkem května, komentoval v době druhého kola voleb následovně: „Budu volit Macrona, ale nenávidím fakt, že musím něco takového dělat. Nenávidím ty, kteří mě nutí udělat takové rozhodnutí a chápu ty, kteří ho neudělají, protože tenhle druh vydírání nesnáším: vybírat mezi fašistickým morem a finanční, kapitalistickou tuberkulózou.“
Emmanuela Macrona označuje za klauna a frázistu, ale vidí ho jako menší zlo než radikálně pravicovou Marine Le Penovou. Koneckonců, jak řekl pro časopis Vice: „Je to volba mezi Thatcherovou a Hitlerem.“
Jako celoživotní volič levice si původně přál vidět v prezidentském úřadě Jeana-Luca Mélenchona, ten ale neprošel prvním kolem.
Politika však není jedinou záležitostí, ke které přistupuje svéhlavým způsobem. Ve své poslední knize, historickém thrilleru Sedmá funkce jazyka (vydá nakladatelství Argo 31. 8. 2017), využívá reálných postav, jež ovšem zasazuje do příběhu možného (pravděpodobně) jen v alternativní realitě. A tak se filozof Michel Foucault ocitne v gay sauně, Julia Kristevová se v kuchyni líbá s dívkou a literární kritik a sémiotik Roland Barthes nezemře pod koly nákladního auta, ale rukou vraha, který chce získat jeho rukopis. Do románu jsou zařazeny i jiné významné osobnosti: Umberto Eco (blízký přítel Barthese), Philippe Sollers, Bernard-Henri Lévy či Jacques Derrida. Pokud vás napadlo, že mají zmíněná jména něco společného, máte pravdu – Binet vybral významné, leč občas opomíjené filozofy a literáty, odborníky na sémiotiku. V knize totiž zabitý Roland Barthes pracoval na novém způsobu používání jazyka, který by mohl pořádně otřást světovým děním.
Řada zmíněných osob ale má se svým nedobrovolným vystupováním v knize problém, největší Phillipe Sollers, který spisovateli několikrát hrozil žalobou a jeho příznivci okamžitě označili knihu za fašistickou a misogynní. Kontroverzní spisovatel si s tím ale příliš těžkou hlavu nedělal a v rozhovoru pro the Guardian prohlásil: „Sollers byl hodně nasraný. Jeho přátelé byli velice agresivní. Bylo to trochu únavné. Nemůžu popřít, že jsem si z něj utahoval ... ale nemyslím si, že by ke mně byli příliš fér ... nic jiného jsem ale od Sollerse a jeho příznivců nemohl čekat. Svým způsobem tím prokázal, že jsem se v názoru na něj nemýlil.“
Objevili se i kritici, kteří zlostně reagovali na scénu, kdy je Michel Foucault v gay sauně. Na to autor knihy jednoduše odpověděl v magazínu Partisan: „Docela to nechápu. Je něco špatného na tom být v gay sauně?“
Že se ale nejedná jen o obyčejného provokatéra, který rád mísí fikci a fakta a hraje si tak se čtenářovou myslí, prokázal už debutovým románem HHhH (Argo, 2010). Za něj získal Goncourtovu cenu za románovou prvotinu a pro velký úspěch na zahraničním i domácím poli je nyní připravováno v češtině 2. vydání. Pro českého čtenáře je určitě nejzajímavější to, že má Binet vřelý vztah k České republice, dokonce zde několik let žil. Možná právě zde jsou kořeny jeho zájmu zmapovat historické události týkající se atentátu na Reinharda Heydricha a operaci Antropoid, čemuž se věnuje právě ve zmíněném historickém románu HHhH.
V současné době se dokončují přípravy filmu Smrtihlav natočený podle předlohy Binetova HHhH. Režisérem je Francouz Cédric Jimenez, film se natáčí v angličtině. Premiéru bude mít 8. 6. 2017 a mezi herci se objeví i Mia Wasikowska (v roli Anny Novákové) nebo Jason Clarke (Reinhard Heydrich). Film přichází do kin v době, kdy uplyne 75 let od smrti „pražského kata“, která rozpoutala neuvěřitelný teror na území protektorátu Čechy a Morava a měla dopad na vývoj druhé světové války.
Stojí za to doplnit, že Francouz Laurent Binet překládá básně Vítězslava Nezvala do své mateřštiny a obdivuje Milana Kunderu, který ho inspiroval při psaní knih. „Rád si pohrávám se schopností uvěřit v neuvěřitelné a čas od času ji narušovat. Ale to je svým způsobem hraní si s ohněm. Vyhodíte čtenáře z fiktivního světa, který jste doposavaď budoval, a pak se je pokusíte přivést zpátky. Jako čtenáři se mi to líbí. Milan Kundera to dělá, a jiným způsobem také Bret Easton Ellis,“ uvedl pro magazín Partisan.
Zpracováno s použitím zahraničního tisku
Příspěvků: 0