Hlavní
Jonathan Safran Foer: Jsem tady
Jakožto jeden z nejznámějších a nejoceňovanějších současných amerických autorů a kulturní intelektuál, byl v těchto dnech Jonathan Safran Foer vyzván k tomu, aby se vyjádřil k vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách. Na to slavný spisovatel reagoval: "Jeho problémem je (Donalda Trumpa), že neví, co by měl dělat a zdá se mu, že dokonce není co dělat. Zdá se, že nic není dost a že na vše už je pozdě."
Reakce Foera a jeho přátel by se dala popsat jako šok a smutek spíše než hněv. Součástí rozčarování a nejistoty, kterou v nich prezident vyvolal, byla i otázka co od něho očekávat. Na rozdíl od republikánského prezidenta George W. Bushe, Foer říká, že i když s jeho hodnotami nesouhlasil, bylo zřejmé, jaké hodnoty to jsou. U Trumpa je to zatím velká neznámá a není tudíž jasné, jak k němu přistupovat. Nejvíce se Foer zamýšlí nad tím, jak má jako občan reagovat. Jaké jednání by bylo efektivní, rozhodně nechce vůči politice zůstat netečný.
Podle rozhovoru pro Louisiana Channel se Foer profiluje jako člověk politicky angažovaný. Dokonce šel tak daleko, že v Pensylvánii objížděl města a klepal na dveře svých spoluobčanů a vyzýval je, aby šli k volbám. Jako pravděpodobně pro mnoho Newyorčanů bylo i pro Foera nepředstavitelné, že by Trump mohl vyhrát, protože byl pevně přesvědčený o vítězství své kandidátky. Jeho příběh se v posledních letech shoduje s příběhy mnoha intelektuálů žijících v metropolích, kteří se nedokáží ztotožnit s volbou většiny obyvatelstva mimo velká města.
Jonathanu Safranu Foerovi je v letošním roce právě čtyřicet let. Narodil se v únoru roku 1977. Před 7 lety se dostal do prestižního žebříčku mladých spisovatelů 20 pod 40 sestaveného časopisem The New Yorker. Když o 7 let později vydal po desetileté pauze svůj třetí román Tree of Codes (Strom kódů, zatím nepřeloženo do češtiny), stále by ještě mohl být nominován do tohoto žebříčku, poznamenává David Remnick, editor časopisu. Foerův dlouho očekávaný poslední román, Here I Am, vyšel vloni v září a opět upoutal pozornost čtenářů i kritiků. Vraťme se ještě k druhému románu Extremely Loud and Incredibly Close (Příšerně nahlas a k nevíře blízko, překlad Richard Podaný), který vyšel po desetileté pauze od autorova debutu. Je třeba říci, že v té době se mu narodil první syn, kterého má se svou nyní bývalou ženou, slavnou americkou spisovatelkou Nicole Krauss.
Foer byl dlouho označován za zázračné dítě, svůj první román Everything is Illuminated (Naprosto osvětleno) vydal v roce 2002. Tento román je jakýmsi rozšířením jeho diplomové práce z univerzity v Princetonu, která se soustředila na zpracování životních osudů jeho dědečka, který přežil holocaust. Stejně jako jeho život se i román odehrává na Ukrajině, kde autorovo alter-ego, mladý Američan Jonathan, pátrá po ženě, která zachránila život jeho dědečkovi. Protože neovládá ukrajinštinu, pomáhá Jonathanovi ukrajinský průvodce Alex, jehož jazyk je jedním z nejzajímavějších prvků knihy. Alex obohacuje běžnou slovní zásobu synonymy z thesauru, a tím neustále používá slova, která se nehodí do daného kontextu, nebo jsou příliš formální. Zatímco tento trik ozvláštňuje jazyk románu a pro rodilého mluvčího je i vtipný, podle některých kritiků to snižuje věrohodnost postavy. Za co naopak Foera chválí, je inteligentní a obratné skládání literárních zdrojů, z nichž čerpá do svých vlastních kombinací.
Tři roky po vydání Naprosto osvětleno se Newyorčan Foer pustil do zpracování události, která se stala v jeho těsné blízkosti. Nic jiného než tragédie 11. září, kterou vložil do příběhu Příšerně nahlas a k nevíře blízko. Román je jednou z mnoha knih, které reflektují zásah do americké bezpečnosti a suverenity. Specialitou zápletky a zároveň prvkem, do kterého se mnozí kritici strefují, je opět osoba, skrze jejíž oči se na svět díváme, devítiletý chlapec Oskar Schell. Považují ho za prvek, díky kterému je Foerovi dovoleno propašovat do knihy povrchní moudra, truismy a zdánlivě hluboké myšlenky a zároveň vkládat své pozorování světa kolem nás do úst roztomilého dítka. Román také oplývá množstvím experimentálních a typografických technik, jako například prázdnými stránkami (které mají vyjádřit, že některá traumata žádný text nevystihne), nebo slavnou sekvencí fotografií, které jsou seřazeny v opačném pořadí, než ve kterém vznikly. Zachycují člověka skákajícího nebo padajícího z vrcholků bortících se věží Světového obchodního centra. Díky obrácenému pořadí se však zdá, jako by člověk letěl nebo vyskakoval zpět na věž. I toto je podle kritiky jedním z triků, které Foerovi umožňují psát o aktuální události jako o něčem mystickém až abstraktním a které z Příšerně nahlas a k nevíře blízko dělají román, který si navzdory současnému tématu drží společenskou debatu daleko od těla.
Autorův poslední román Here I Am, vydaný v roce 2016, mnoho Foerových čtenářů reagovalo s překvapením: Foer má židovské kořeny? Toto téma v jeho předchozích knihách totiž příliš nepřišlo na přetřes, přestože jeho prvotina získala Národní cenu židovské knihy (National Jewish Book Award). Spíše humornou reakcí byla recenze na elektronickou verzi knihy na Amazonu, ve které se čtenář domnívá, že obsahuje systémovou chybu; v románu se náhle objevují vulgární pornografické pasáže. Ve skutečnosti se jedná o součást zápletky, otec čtyřčlenné sekulární židovské rodiny posílá sexuální zprávy své kolegyni. Manželství tohoto producenta televizních programů, Jacoba Blocha, je v koncích a vůbec nekoresponduje s názvem románu. Hlavní hrdina Jacob tu totiž nikdy není pro svou rodinu. Ve druhé části se jeho krize identity ještě prohloubí, neboť je postaven před nové dilema: kvůli přírodní katastrofě, která zasáhla Izrael, vyzývá izraelský premiér všechny Židy žijící po celém světě, aby podpořili svou vlast tím, že se do ní přestěhují (což v sobě potažmo zahrnuje i eventualitu muset za Izrael bojovat). Román, který byl velmi kladně přijat literární kritikou a o němž si také můžeme přečíst na stránkách The Guardian, čeká zatím na svou českou příležitost.
Vraťme se však ještě k autorově angažovanosti. Ani jeho pozice spisovatele mu v tomto případě nezaručuje žádné privilegované postavení: „Koho to zajímá, když pět set autorů podepíše petici, že jsou proti Trumpovi? Nikoho. Vlastně ani těch pět set autorů,“ nechal se slyšet. Jejich vliv je podle Foera ve Spojených státech totiž velmi malý a ještě k tomu jsou vnímáni pouze lidmi stejného smýšlení. Zároveň ale věří ve vliv a roli literatury, která může být symbolickou opozicí zdi, protože knihy své čtenáře zvou dovnitř, do svého světa, který vytvářejí, zvou je k účasti a empatii.
Připravila Anna Krýsová
Příspěvků: 0