Z básní Adama El Chaara

.

Bez emocí

Když neuděláš nic, je to špatné

Musíš něco udělat, ale z fleku

Naordinuješ si nějakou činnosti, akci

Když to přijde, chceš utéct, ale musíš to přežít

 

Nějak tu bludoucnost musíš vytvářet

Nebo máš pocit, že musíš

Jinak by se nic nedělo

Ono se ale něco děje vždycky

Stačí to nechat, nestíhat, zpomalit

Klidně zaseknout

Protáhne se to v streči boží setrvačnosti

 

Trváš, vrtáš, vrháš se cele do blbostí

Přehulíš to a nemůžeš pohnout hlasitostí

Překulíš to do křeče ďábelského pokračování, které nekontroluješ

Snažíš se kontrolovat, nemůžeš se vzdát

Nemůžeš to vzdát tomu proudu, ve který se to pak stejně vrátí

Nedokážeš to uspíšit, uvolnit

Bloudíš v lese emocí

 

 

 

Na Filmovce

Lidi chodí jako náměsíční

Mezi neznámými skoro zapomenutí, náhle na světlo vytáhnutí

Sedím bez pohnutí v psací křeči, pnu literární sval

Známí-neznámí, těch je nejvíc

Ti momentální z Portálu

Depka-pohoda-depka-pohoda

 

Bezvýznamní vážení představitelé známosti

Filmoví povaleči shrbení ze sedaček

Křivá postava i pohled na svět

Přijeli strávit týden uprostřed léta v mrtvých sálech

Sát preferované sdělení, které postrádají v životě

V noci sát chlast, aby se jim v kocovině chtělo do kina.

 

Přijel jsem na ně čumět, nasát tu divnou atmosféru

Odložit život zase kousek dál

Férová síra

Ztracený v dýmu zamilované nudy vidím

Vnímám nedotknutelné kundy na dosah

Život ve mně je prach.

 

Čekám na tu pravou, která nechce

Protože každá je ta pravá

Každá, která se vynoří z neprozřetelnosti

Krutá pravda tmy

.

.

Adam El Chaar začal psát v patnácti letech poté, co si přečetl sbírku básní Jima Morrisona Divočina. Potom, co zjistil, že ho psaní baví, zkusil to i s povídkami a zjistil, že ho to baví víc než básně, ty ale ani tak neopustil. Při psaní povídek volně přechází z reálných situací do (bá)snivých rovin.

Prvně publikoval na gymnáziu v oficiálním školním časopise Generace a v neoficiálním studentském časopise Degenerace. Na vysoké škole se zamiloval a během tříletého vztahu nepsal. První povídka po této přestávce se jmenovala Víkend a vyšla v obtýdeníku Tvar.

Souběžně publikoval také v internetovém obměsíčníku Divoké víno, kde vychází jeho tvorba dodnes. Dvakrát se objevil v Psím víně, jednou v revue Protimluv. Psal do několika internetových i tištěných médií jako Blesk, MF DNES nebo Rockandpop.cz.