Don DeLillo získal Cenu Saula Bellowa

Díky „kombinaci násilí i komedie" obsažené v jeho díle chce dnes každý obdarovat DeLilla nějakou cenou, tvrdí Philip Roth spolu s porotci. „A teď je řada na nás," dodává. Delillo získal za román Underworld odměnu ve výši 25 tisíc dolarů. Na tu má spolu s titulem nárok každý americký autor beletrie, který „se prokazuje kvalitou, ambicí a úspěšností po celou dobu své kariéry". Loňský vítěz Roth a jeho kolegové porotci zdůvodňují ocenění hlavně společnými autorskými rysy DeLilla a Bellowa: „Oba se ve svých nejlepších dílech zabývají historickým románem a vyrovnávají se s americkou historií od poloviny do konce 20. století, druhou světovou válkou a s černým svědomím z ní pocházející."

DeLillo, autor patnácti románů a čtyř her, pokládá za „zvláštní čest", že byl oceněn v souvislosti s Bellowovým jménem. „Ještě pořád mám starý paperback jeho románu jménem Herzog, jehož opětovné čtení mi dělá velké potěšení," říká DeLillo. „Nebyl to první román, s kterým jsem se setkal. Tím prvním byla Oběť začínající větou „některé newyorské noci jsou tak horké jako v Bangkoku,” a to musí zapůsobit snad na každého, minimálně na Newyorčana. Bellow měl velký vliv na naši literaturu. Byl jedním z autorů, kteří mi pomohli uvědomit si dosah amerického románu.”

DeLillo byl vždy oceňován za prózu, která „se pokouší vyrovnat s americkou historickou zkušeností se zametáním pod koberec". „Sinclair Lewis volá po literatuře hodné naší velikosti. Romanopisec má však sklon k tomu pociťovat tuto velikost pouze konečky prstů, anebo vůbec. Já se v mé práci snažím dát smysl tajemným a nebezpečným dobám historie.”

Na otázku, jak technologie mění prózu, DeLillo odpovídá, že román by si v budoucnu mohli čtenáři „generovat sami" a doufá, že tím alespoň „opadne touha po příbězích.” „Svět začíná být neuvěřitelně přizpůsobený přespříliš individuálním potřebám lidí. Mizející souvislosti nezbytně mění jazyk, kterým lidé mluví, píší a čtou," říká DeLillo. „Odbočím otázkou: Má jazyk stejnou hloubku a rozmanitost v elektronické podobě stejně jako v tištěné? Závisí krása a bohatství našeho jazyka na médiu, který se stará o naše slova? Potřebuje poezie papír?"

Když členové PENu protestovali proti uvěznění čínského spisovatele Liu Xiaobo, DeLillo napsal: „Spisovatelé, kteří jsou předmětem státní cenzury a jsou vydíráni uvězněním si zaslouží podporu těch, již si svobodu vyjádření mohou dopřát." „Jsou věci, které spisovatel nikdy nepovažuje za samozřejmost, jako dlouhý klidný život, který potřebuje k tomu, aby stihl dokončit svůj dlouhý román,” říká DeLillo. „Možná svoboda psát se řadí mezi ty nejdůležitější věci, právě kvůli spisovatelům, kteří čelí nelítostné skutečnosti, že je někdo označuje za nepřítele státu.”

Alison Flood pro The Guardian (září 2010) 
přeložil Luboš Svoboda