Reportáž
První bilance české literatury za rok 2017
V prostorách Ústavu pro českou literaturu AV ČR se v úterý 5. 12. 2017 konala první bilance české literatury za rok 2017. Pozvání Pavla Janáčka ze strany slovenské literární kritiky přijali Ivana Taranenková a Radoslav Passia, za české kritiky ke stolu přisedli Michal Jareš a Lubomír Machala.
.
Ivana Taranenková (za prózu) a Radoslav Passia (za poezii) v úvodu zhodnotili 12 prozaických a 12 básnických textů české literatury, jejichž seznam připravil Pavel Janáček na základě ankety probíhající na sociálních sítích a po domluvě s ostatními účastníky diskuze. Ivana Taranenková zdůraznila především rozmanitost žánrů v současné české literatuře, které ale zároveň jistým způsobem krouží kolem obdobných témat, konkrétně skepse, určitého rozčarování či deziluze z vnějšího světa. Čeští spisovatelé se potýkají s pocitem znepokojení, že ve světě se ,,něco děje“ a snaží se najít způsob, jak tento stav zachytit. Mezi současnými díly vyzdvihla především román Ke dnu Anny Bolavé, povídkovou knížku Lido di Dante Petra Borkovce, prózu Trosky jednoho deníku Daniela Hradeckého, Uctívače kruhů Boženy Správcové nebo Citlivého člověka Jáchyma Topola. Naproti tomu Bomba funk Karla Veselého, K hranici Ondřeje Štindla, Bílá zvířata jsou velmi často hluchá Ivany Myškové nebo Hana od Aleny Mornštajnové podle ní spojuje jistá nevěrohodnost, neadekvátnost, často i přemrštěnost.
Radovan Passia pak lineárně charakterizoval všech 12 vybraných sbírek současných českých básníků. Obdobně jako Ivana Taranenková, která vidí současnou českou prózu jako pestrou škálu přístupů, tak i v případě poezie zmínil Radovan Passia rozmanitost poetik. Nejzajímavější podněty vycházely ze srovnání současné české a slovenské poezie. Současná česká poezie je podle Radovana Passia obecně strukturovanější, vztahuje se k realitě a otevírá jistá tabuizovaná témata jako tělo, tělesnost, sexualita, …, slovenská poezie je naopak opatrnější (slovy Ivany Taranenkové „cudnější“), zůstává stranou těchto témat a v současnosti je výsadou spíše básnířek. Nejvýraznějším a nejsilnějším čtenářským zážitkem se pro Radovana Passia stal experimentální počin Pavla Jiráska ve sbírce Bytosti jménem houba. Neopomněl však přínos sbírky Zóna Ondřeje Budivě, básně Nevlastní Petra Hrušky, Začátek eposu přítomného Michala Jareše, sbírky Světlo v ráně Milana Ohniska nebo knihy Městys od Martina Pocha.
Lubomír Machala a Michal Jareš se shodli na přínose převážně těchto dvou českých prozaických textů: Láska v čase globálních klimatických změn Josefa Pánka a Trosky jednoho deníku Daniela Hradeckého. Michal Jareš se v rámci možného střetu zájmu debaty o současné poezii nezúčastnil, protože jeho kniha figurovala na seznamu básnických sbírek. Ivana Taranenková v závěru debaty vyzdvihla pro ni stěžejní prozaický text slovenské literatury Muž z jamy a deti z lásky od Vandy Rozenbergové, Radovan Passia za slovenskou poezii uvedl Archív I - IV Michala Adamčiaka.
Debatu si můžete poslechnout v podobě sestříhaného záznamu, který vysílá ČRo Vltava v pořadu Reflexe: Literatura!
Příspěvků: 0