Aktuální
Letní výlety do polských dějin
V poslední době vyšlo v češtině několik knih, které se různými způsoby zabývají dějinami Polska. Koncem loňského roku nakladatelství Host vydalo rozsáhlý román Olgy Tokarczukové Knihy Jakubovy, příběh židovské sekty frankistů a jejich vůdce Jakuba Franka. Hned v lednu pak se mohli čeští čtenáři seznámit se Szczepanem Twardochem a jeho oceňovaným románem Morfium, jehož děj se odehrává ve válečné Varšavě. Je to první kniha od tohoto autora v češtině.
Dalšího autora, Andrzeje Stasiuka, někteří snad znají díky jeho Haličským povídkám. Nyní Kniha Zlín přináší jeho knihu Východ, která se na první pohled tváří jako cestopis, ale i v ní najdeme nemalý kus polské historie.
Morfium – Szczepan Twardoch
V roce 2012 měl Szczepan Twardoch za sebou už deset vydaných knih: romány, povídkové knihy a dokonce i sbírka fejetonů. Za některé z nich byl nominován na méně významné literární ceny, ale v mainstreamovém čtenářském povědomí v podstatě neexistoval.
Zlom přišel s románem Morfium. Příběh Konstantina Willemanna si získal uznaní kritiky a čtenáři ho vyznamenali v nejdůležitější polské literární ceně Niké. Z Twardocha se stala celebrita a mediální zájem o něj byl tak velký, že si ho Mercedes-Benz zvolil jako ambasadora své značky. V budoucnu se román Morfium dočká i filmového zpracování. Twardochovi následně vyšly další dva romány a staly se ihned bestsellery.
Kdo tedy je hlavní hrdina? Jsem Konstantin Willemann, mám rád automobily a elegantní obleky, nesnáším koně, uniformy a smolaře. Já nejsem jen tak někdo, představí se nám sám na prvních stránkách románu. Nechuť ke koním a uniformám asi nebude nejžádanější vlastnost důstojníka polské armády. Ani ve Varšavě, obsazené Wehrmachtem, kde německou uniformu potká na každém rohu. Jenže Kosťa k vlastenectví nemá moc blízko a porážku Polska v září roku 1939 příliš neprožívá. Prožívá ovšem, že se hůř shání jeho milované morfium. Motá se mezi svou svůdnou milenkou Salome a manželkou Helou, ženou s představami o lásce jako z povinné školní četby. Nenávidí Němce, protože mu zkurvili jeho Varšavu. Konstantin je totiž Varšavan, jenže narozený ve Slezsku, a identita je další věc, ve které dost tápe. Posléze se i dost nechtěně zapojí do konspirace…
Ještě víc než příběh Konstantina zaujme čtenáře způsob vyprávění. Střídají se tady dva vypravěči: monolog protagonistův a tajemný ženský hlas, který nám o sobě prozradí jen to, že je jakousi černou bohyní. Vidí Konstantinovi do hlavy, ale vidí také do budoucnosti. Twardoch má také cit pro detail a nezanedbává rešerše. Varšava z období války je v románu popsaná velice přesně a jak se rád v rozhovorech chlubí, ani jeho kamarád varsavianista nenašel v Morfiu věcné chyby: Zamyslel se nad tím, že když Twardoch píše o tramvajích, tak to zkusí třeba tam a zjistí, jestli nějaký typ tehdy nejezdil. Ověřil to. A všechno je v pořádku.
(Szczepan Twardoch – Morfium, česky Host 2017, přeložil Michael Alexa, fotografie: babelio.fr)
Východ – Andrzej Stasiuk
Nenechte se splést názvem, jenž čtenářovi slibuje výlet směrem na východ, do Ruska či Číny. Ano, cesty na východ Andrzej Stasiuk sice podnikl a ve své knize o nich i vypraví. Ale především je to výlet v čase, do autorova dětství a mladí, do příběhu jeho rodiny. Stasiukovy soukromé dějiny komunismu, jak přiznal sám v rozhovoru.
Český čtenář se měl šanci seznámit s jeho povídkovou a románovou tvorbou (Haličské povídky, č. 2001, Dukla, č. 2006, Bílá vrána, č. 2012) a v roce 2013 Divadelní ústav vydal jeho Tři hry. Česky vyšla také Moje Evropa (2009), kterou Stasiuk napsal spolu s ukrajinským autorem Jurijem Andruchovyčem a cestopis Cestou do Babadagu (2009). V recenzi na tu poslední Jan Faber napsal: Putování a cestování, ať už jako fyzické přemisťování se v čase či jako pouť ducha, je ostatně přítomno, tu méně, tu více, ve všech Stasiukových textech (Host, 6/2009). A samozřejmě, že ono putování najdeme i v knize Východ. Stasiuk, který se do teď držel hlavně prostoru Střední Evropy a Balkánu, se teď vydal na trochu delší cestu.
V knize se neustále prolíná několik rovin. Sledujeme Stasiukovy cesty na východ, osud jeho rodiny: přistěhovalců do zničené poválečné Varšavy, sledujeme i jeho samotného, jenž se koncem osmdesátých let rozhodl přesídlit do divočiny v Beskydách. Všechna ta místa jsou propojená, letiště v Bratsku připomíná už neexitující tržiště před varšavským autobusovým nádraží Stadion a voní jako továrna na osobní automobily za svítání. Odněkud jsem to ale všechno znal, říká Stasiuk, jako bych tu už byl. Jako tenkrát, před čtyřiceti lety a u jiné řeky, střídá zas místo a čas vyprávění. Na svých cestách nepátrá po turistických atrakcích, ale po svých vzpomínkách. A po odpovědi – co a kde vlastně je ten Východ?
(Andrzej Stasiuk: Východ, česky Kniha Zlín 2017, přeložil Jiří Červenka, slovensky Slovart 2017, přeložil Tomáš Horváth, fotografie: M. Szlaga)
Příspěvků: 0