Diskuse
Michael March k poctě Mahmúda Darwíše
Chtěl jsem zatelefonovat Darwíše do Paříže – nikdo
neodpovídal.
„Jak daleko – je daleko – a kolik tam vede cest –?“
*
Podle Mahmúda Darwíše – „Cestujeme jako jiní –
ale nikam se nevracíme. Jako by se cestování podobalo
pouti mraků.“
Podle Darwíše: „Všechna krása poezie je pouhý akt vzdoru –“.
„Noc je příběh touhy – a ty jsi moje noc.“
*
„Žijeme v zemi slov. Mluvte mluvte – abych mohl vložit
svoji cestu na kámen z kamene.
Žijeme v zemi slov. Mluvte mluvte – abychom poznali
konec tohoto putování.
*
„Znáš mrtvé –?
Znám ty nenarozené.
Narodí se pod stromy,
narodí se v dešti,
narodí se z kamene,
narodí se ze střepů skla,
narodí se v koutech,
z porážek, ze zrcadel,
narodí se ze šrapnelů,
z náramků, z květin,
z příběhů.
Narodí se a vyrostou,
narodí se a budou zabiti,
narodí se a narodí se – a narodí se.”
*
Jsou mnohá pokušení žít – hledat identitu.
Žijeme na mrtvých – „mrtví jsou k nám něžní –“.
*
Řekové považovali za přirozené být – nikde. Přinejmenším
filozofové a básníci – kteří nebyli „v pořádku“ –.
Podle svatého Augustina – „jsme tady – abychom začínali
znovu.“
Podle Darwíše – „jsem tady. Cokoli jiného –
je jen žvást a klam.“
*
„Kde to jsem?“ ‚Jsi v Ramalláhu.‘ „Kdy jsem přijel?“
‚Dnes.‘ „Proč si nevzpomínám –? „Jsem snad nemocný –?“
‚To není nemoc, jak si myslíš – to je touha
po zapomnění –!“
*
Darwish – elegantní – nenásilný – žíznící –
hledač neozbrojené pravdy – kde hlas jednoho
připomíná hlas všech. Oběť mapy – kde
řeka umírá žízní.
*
„Moje srdce se proměnilo v ulici – moje žebra v kameny.
A karafiáty rostly – a karafiáty rostly.“
*
„K čemu je poezie – k čemu bude, až válka
skončí –?“
překlad: Zuzana Mayerová
(c) 2009, Michael March
Příspěvků: 1
Tisk do PDF Poslat článek emailem
