Články
Umělec nesmí mlčet
Zülfü Livaneli, výrazná osobnost tureckého literárního, uměleckého a politického života, nezůstává lhostejný k současné situaci v Turecku. V těchto dnech u příležitosti vydání nového románu s názvem Neklid poskytl opozičnímu listu Cumhuriyetu rozhovor, v němž otevřeně kritizuje situaci, do níž byla inteligence v současném Turecku uvržena. Doslova říká:
„Jsme jako inteligence v nacistickém Německu. Někteří režimu odporovali, někteří s ním kolaborovali, aby mohli pokračovat ve své práci a někteří tiše přihlíželi.”
Livaneliho nový román Neklid pojednává o nelidském násilí tzv. Islámského státu vůči pronásledované sektě Jezídů. Jezídové jsou etnicko-náboženská komunita, jejímiž příslušníky jsou především Kurdové ze severního Iráku. Podle historických pramenů tvořili Jezídové 2 000 let př. n. l. významnou složku Sumerů, Babyloňanů, Asyřanů a Židů. Muslimové je většinou považují za služebníky Satana.
Livaneli se v tomto románu staví proti barbarství a útlaku. Román vyvolal v Turecku, jako všechny Livaneliho knihy, vlnu diskuzí. Nesměly se na něj objevit veřejné upoutávky. Mnozí autora zatracovali stejně tak jako předtím po vydání jeho slavného románu Štěstí. Příběh pojednává o dívce znásilněné členem vlastní rodiny, která má být zavražděna, aby si rodina uchovala svou čest. Děj je zasazen do jihovýchodní části Turecka a poukazuje na nezdravé feudální a patriarchální přežitky v dnešní společnosti, a že stále v islámském světě existují vraždy ze cti.
Román byl přeložen do mnoha světových jazyků a vyšel také v českém překladu Tomáše Laně (2008).
Mnohá mezinárodní ocenění, například Velkou cenu na prestižním festivalu v Montrealu získalo i filmové zpracování podle Livaneliho scénáře a k němuž složil i hudbu. Z řady Livaneliho úspěšných knih vyšel česky román Serenáda. Zabývá se osudem nešťastné lásky německého profesora a židovské dívky, která zahyne při potopení lodi plné židovských uprchlíků prchajících před nacistickým terorem. V tomto díle Livaneli mapuje politicky citlivou událost, na niž se mělo zapomenout. V prosinci 1941 vyplula z rumunského přístavu Konstanca pod panamskou vlajkou loď Struma, plná židovských uprchlíků mířících z válčící Evropy do Palestiny. Když loď zakotvila v Bosporu, tak ji Turci a Britové nenechali vylodit a lidé museli zůstat na palubě. 24. února 1942 přišel den D, kdy byla loď torpedována sovětskou ponorkou SC-213. Úřady nikdy oficiálně neoznámily, proč k tomu došlo. Z celkem 767 lidí na palubě přežil celou tragédii jen jeden člověk.
Livaneli, který se proslavil jako folkový zpěvák, skladatel, filmový režisér, scenárista i spisovatel, říká, že umělec musí stranit pravdě a být veřejně činný. To také doslova a do písmene naplňuje. Během převratu v roce 1971 byl Zülfü Livaneli držen ve vojenském vězení. Posléze emigroval, žil mimo jiné ve Švédsku. Když se v roce 1984 vrátil, na jeho první koncert přišlo milion posluchačů. Od té doby zaplňoval svými koncerty s řeckým zpěvákem Mikisem Theodorakisem stadiony a veřejná prostranství. V České republice úspěšně vystupoval v roce 2011 u příležitosti mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha.
Za současné těžké situace, kdy jsou novináři a spisovatelé zatýkáni a bez soudu vězněni, však Turecko opustit nehodlá. Angažuje se spolu s ostatními politiky, umělci a intelektuály ve skupině Diyalog Grubu, která se skládá z celkem osmnácti členů. Ti se setkali začátkem února s politikem Ahmetem Türkem, který byl právě propuštěn z vězení. Livaneli k tomuto setkání říká: „Sešli jsme se, abychom zmírnili napjaté vztahy v politice. Ahmet Türk je v politice symbolem příjemného vystupování, zdvořilosti a mírumilovnosti. Je symbolem míru, který postrádáme. Chceme-li se v Turecku zbavit krveprolévání a nastolit demokracii jako civilizované demokratické země, je třeba respektovat zákony. Jsme tady proto, abychom tuto roli znovu zdůraznili a vyjádřili podporu a respekt nespravedlivě uvězněným."
Zülfü Livaneli byl mnohokrát veřejně vyznamenán. Je i držitelem Řádu čestné legie, nejvyššího francouzského vyznamenání.
Zpracováno redakčně
Příspěvků: 0