Próza
Anglie, jak ji neznáme - V.
Členové výpravy: Hospodyně
Dobrá duše naší výpravy se snažila vždy a za všech okolností, bez ohledu na místo a čas, vytvořit pro nás laskavé, milé, řekl bych rodinné prostředí. Pravda, občas jsme její zásluhou vyvolávali nelíčenou pozornost cestujících ve vlaku nebo turistů v různých destinacích, ale ať tak či tak, pocit bezpečí a starostlivé péče nám pomáhal překonávat nejrůznější trýzně a složité situace, do kterých jsme vesměs zcela nevinně dostávali.
Pečovala o nás systematicky na cestách, na které nám připravovala různé svačinky, sendviče a pochoutky, hlídala náš pitný režim (to bylo sice poněkud nadbytečné, ale neměli jsme to srdce PETky s vodou odmítnout) a dbala na dodržování hygienických přestávek, vědoma si plně toho, že mnozí z nás jen s obtížemi zakrývali potíže s prostatou.
Její péče neumdlévala ani na základně. Ještě, že naše současné či bývalé manželky či partnerky ten nevídaný servis nemohly sledovat. To by jakákoliv další naše osvětová výprava byla zahubena již v zárodku. Tyto detaily je ostatně možné dnes publikovat pouze proto, že mužské části výpravy již s největší pravděpodobností nehrozí, že by se mohly vyskytnout nějaké manželky nebo partnerky budoucí. Po tomto sdělení ostatně klesá pravděpodobnost podobných událostí tak jako tak.
Důvod je prostý – péče hospodyně byla tak dokonalá, že z naší mužské strany nebylo nutné o cokoliv žádat ani pohledem, čímž by došlo k naplnění přísloví, že nám splnila, co nám na očích viděla. Kdepak. Šlo o kvalitativně vyšší míru péče, která nevyžadovala z naší strany ani nonverbální komunikaci. Péče byla prostě dokonalá. Hostitelka věděla jasnozřivě předem, co si máme přát a splnila tak naše požadavky ještě dříve, než vznikly.
Sami jsme se divili, jaké touhy v nás vězí, a objevovali jsme své lepší já, dietní, klidné, prosté hříchu, a dokonce i hříšných myšlenek.
Naštěstí jsme měli pro tyto a podobné případy dostatečné zásoby slivovice a jiné etanolem obohacené nápoje, které nás průběžně udržovaly ve stavu podmíněné příčetnosti.
Právě stav mírného obluzení nám umožňoval bez významných psychických poruch zdárně přežít řadu krizových situací, které nám zdejší podivné zvyky přinášely, zejména v dopravě.
Pokud jsme se přemisťovali na krátké vzdálenosti a naše Hostitelka byla v dosahu, vezla nás na místo určení svým automobilem. Hospodyně zaujala bez zaváhání místo evropského řidiče a chvíli hledala volant a ostatní ovládací prvky. K jejímu zděšení se mezitím spustil motor, protože Hostitelka zaujala místo anglického řidiče a nastartovala. Hospodyně se mlčky vyrovnávala s tímto brutálním kulturním rozdílem, ale jen chvíli. Asi po sto metrech jízdy se jala vykonávat funkci navigátora. Tato role se jí evidentně zalíbila, neboť po chvíli jsme si my, sedící vzadu, připadali jako na Rally England.
Hostitelka v roli řidičky zažívala perné chvíle. Navigátorka sice plně respektovala, že v této podivné zemi se jezdí vlevo, ale tím její aktuální adaptace na místní dopravní předpisy končila. Při odbočování vlevo křičela hrůzou, neboť došla k názoru, že všechna ostatní vozidla mají předost, naopak při jízdě doprava nadávala všem řidičům protijedoucích vozidel do vrahů a ignorantů, současně točila svým fiktivním volantem a v nouzi se dokonce pokusila pomáhat řidičce točit volantem skutečným.
Jako pravý očistec se ukázal být průjezd kruhovým objezdem – a že jich není v Anglii málo.
„Kam to jedeš? Doprava, vždyť máme jet doprava!“
„Proč stojíš, máme přece přednost!“
„Kam se ten blbec sere?! Má počkat, až projedeme!“
Role Hostitelky byla opravdu těžká. Řeknete si, že to přece nebylo tak složité, stačilo by přece každý navigační výrok negovat a touto negací se řídit. Ba ne, věc je složitější.
Hospodyně je žena, a má tedy jako všechny příslušnice něžného pohlaví několikrát silnější Varolův most, nervové spojení levé a pravé hemisféry než muži. Nervové vzruchy a informace tečou tedy mezi hemisférami snáze a v mnohem vyšších objemech, než je tomu u vývojově zaostalých mužů. Tento hmatatelný znak ženské nadřazenosti umožňuje mimo jiné provozovat najednou několik různých činností, například zašívat džíny a současně číst časopis, sledovat televizi, děti, psa a manžela a telefonovat s kamarádkou. Takových výkonů není žádný muž schopen.
Jistou nevýhodou této nadpřirozené dovednosti je, že rychlost, objem a různorodost proudu informací způsobuje občas mírná zpoždění v prostorové orientaci, takže se stává, že žena říká vlevo a myslí vpravo či obráceně. Není vyloučeno, že to je jeden z důvodů, proč je tak málo žen v politice.
Tento fenomén se projevoval i v navigační rétorice naší Hospodyně. Tak se stávalo, že některé instrukce byly z hlediska britských dopravních předpisů kupodivu správné, což přinášelo další komplikace při řízení vozu.
My vzadu, zcela vyřazení z komunikace a diskuse o trase, jsme se jen tiše modlili, aby se podobný efekt nezačal projevovat i v řidičské praxi naší Hostitelky.
Ženy versus muži
Pokud se kdokoliv, ať již z jakéhokoliv důvodu, ukájí nadějí, že se tyto řádky stanou dokladem o genderové nekorektnosti, bude fatálně zklamán. Všichni účastníci zájezdu jsou přesvědčení Evropané a plně souzní s posledními trendy v oblasti genderové politiky. Snad i pro svůj věk, který jim umožňuje hledět s nadhledem na některé emoční projevy zdánlivé odlišnosti mužů a žen, způsobené různými chemickými látkami, například feromony.
Uznávají v plné míře, že ženy a muži jsou, pomineme-li všeobecnou vývojovou mužskou zaostalost, naprosto stejní a jakékoliv zdánlivé odlišnosti jsou jen a pouze důsledkem staletí trvajících sociálních stereotypů. Zanedbatelné fyzické diference, v generaci -sátníků například viditelně vydutější břicha mužů, jsou pouze smutným dokladem výše uvedeného pravidla. Jde tu o následek celoživotního sociálně determinovaného stereotypu stravování a pitného režimu. Věříme pevně, že konzistentní evropská politika povede k likvidaci takových neodůvodněných rozdílů a že se ještě dožijeme toho, že břicha žen a mužů budou od sebe k nerozeznání.
Přesto se může stát, že se společenství žen a mužů rozdělí, pochopitelně naprosto náhodně, na dvě části. Nás tato situace potkala při rozhodování o dalším výletu. Ukázalo se, že je tu dvojí zájem, jedni si přáli navštívit Londýn, druzí by raději vyrazili na další cestu mimo hlavní město.
Zastánci cesty do Londýna argumentovali krásou finanční metropole, historickými památkami, galeriemi a vůbec pestrostí města a jejich obyvatel. Odpůrci, vesměs ti, kteří již Londýn v minulosti navštívili, naopak připomínali, že přelidněný Londýn je symbolem konzumu a spotřeby, hnízdem prostopášnosti a smilstva, hazardu a spousty lidí, mezi nimiž se stejně do muzea nedostanete. Že je symbolem koloniální moci impéria, s jejímiž důsledky se dnes více než Londýn potýká právě naše milovaná kontinentální Evropa a ostatně i my sami. Propagovali anglický venkov, který si stále ještě zachoval rysy konzervativní anglické společnosti a pyšní se také mnoha zajímavými místy a památkami.
Ukázalo se, že pro takovou situaci je slovo kompromis prázdným pojmem a nezbylo, než se rozdělit. Jen čistě náhodou se stalo, že výprava do Londýna byla ženskou expedicí a bylo by zcela nekorektní domnívat se, že se tak stalo na základě silné touhy po nakupování a obhlížení butiků. Že to tak není, to ostatně jednoznačně potvrzuje účast Advokáta v této převážně ženské misi, který si potřeboval v rámci letních slev pořídit nějaké sportovní oblečení, nejspíše proto, aby po svých eskapádách na železnici poněkud zastřel svoji totožnost. Oficiálně ovšem tvrdil, že chce fotografovat. Proč ne.
Příspěvků: 0