Básně
Natálie Kocábová: The dark side of Prague /ukázka/
Na svůj mladý věk stihla Natálie Kocábová (1984) vydat poměrně hodně knih – šest. Do literárního světa vstoupila básnickou sbírkou Slyšíš mě? (2002), potom následovala novela Monarcha Absint (2003), román Schola alternativa (2004), sbírka Někdo je v domě (2005) a román Růže: Cesta za světlem (2007). Z letošní básnické sbírky The dark side of Prague vám přinášíme ukázku.
Natálie Kocábová:
The dark side of Prague
Větrné mlýny
2010
164 stran
Papíry z WTC
Slyším papíry
Vlát z pater do kruhů, na chodníky
Pokládat se a šustit
Decentně chrastit a mlčet
Vidím je kanout k zemi
Jak se noří v kouř a topí
Tučným, hmatatelným dýmem
Cítím, že dál už jich není
A hledám další z papírů
Plout z nebes
Trochu chaoticky
Uboze plachtit
Nic nenadělat
Případně se popálit…
Vzduchem, či ocelí…
Čoudem sazí anebo vypuštěným dechem
Z mrtvejch bomb, už mrtvejch!
Slyším je, papíry, padající od oken WTC
Vzdychat zklamáním
Nesdělí už žádnýmu, co ví a kolik toho je a kdy bylo.
Z obou stran to ví a nevypoví, nikdy víc.
Nestihnou to.
Vypadnout
Pojď, sbalíme se
Je na čase.
Zmiznem někde v USA
A přestanem dělat kokotiny
Nastavíme tomu tvář
Stečem po zrcadlech
Cesty na práh
A vejdem do moře konexí
Frivolních absencí
A černejch rtěnek Philadelphie
Protože já nikdy San Francisko
Neměla ráda
Jeho volnou lásku
A my stejně nejedem po interpohlavní…
Pojďme
Vypadnout, je to trapné
Kerouaca netřeba potkat.
Diamanda Galas
Bylo toho dost
Zbylo to na mé straně
Vyšla z toho špatná kalkulace
Pár talentů
Jeden božskej život
A chorobná láska.
Já zbyla samojediná
Vařící se a nemocná
Disfunkční
A smůlu pošilhávající
Na tě a všudy kolem.
Má lásko, jen ty smíš
Kázat mi nad hrobem
Má zem pak bude lehká
Bude mi lehká zem…
Bude mi lehká zem…
La la la
La la la la la
Zbude mi lehká zem
Jeden pekelnej šanson
A Diamanda Galas v bolesti
Poslední básník.
Vinnemu
Bojim se
Jak ti bude řídnout zrak
Až se sem tam popícháš
A uhodneš, že věci mívaj svý rohy a vejšky
Co ti udělá
Až vše pro tebe platné
Poteče do víc a víc nelogickejch směrů
A ty zjistíš, že zas tak dobře nechytáš
Že nemáš za sebou snad ani tu branku
Až ti poteče první krev
Jindy…jinam…než jsi čekal
A že zem tě obejme
než propadneš
protože se ti nevejde kolem pasu…
jelikož tvůj systém rozložil.
Ale s tím nemůžeš počítat,
Nebo se v ten moment zase složí
v jeden nesmyslnej chaos.
Co bude mít v očích moje láska,
Můj syn… ten čas až se na mě podívá
Toho se občas bojím.
Jestli můžu.
Příspěvků: 0