Literární.cz - Nejen česká literatura online

Debutová próza francouzské spisovatelky a profesorky filosofie Muriel Barberyové voní grilovanými sardinkami, řeckými koblížky loukoumades i gazelími růžky, přesto není pouze o jídle. Příběh umírajícího kulinářského kritika totiž promlouvá o životě samotném, o jeho sladkosti i hořkosti, o jeho hřejivém i mrazivém účinku na náš jazyk. Jak chutná Pochoutka, kterou českým čtenářům servíruje nakladatelství Host?

… Mléčné zadní hovězí… pistáciová italská zmrzlina…plátek mořského ďasa s humrem…štítník červený po rybářsku… přírodní… jantarový aspik s lilkem… ochucené kremžskou hořčicí… nakládaná šalotka… dušené po námořnicku… (Pochoutka, str. 111)

Možná patříte mezi opravdové gurmety, vaříte si doma o víkendech speciality z celého světa a příležitostní hosté od vás nikdy neodcházejí nespokojeni, přesto byste se nejspíš hlavnímu hrdinovi Pochoutky jen těžko zavděčili. Jeho chuťové buňky rozhodují o věhlasu jednotlivých restaurací, jeho kritiky čte bez nadsázky celý svět a jeho moc v kulinářském světě mu kdekdo z kolegů tiše závidí. Co je to však tomuhle papeži gastronomie platné, když umírá. Odchází z tohoto světa a není možné mu jakkoliv pomoci. Na sklonku svého života má jediné přání. Najít odpověď na otázku, jaká chuť to vězí hluboko v jeho srdci. Chuť, jejíž odhalení se pro něj stává otázkou prestiže i důkazem naplnění jeho života. Hledá, vzpomíná v myšlenkách na nejrozmanitější pokrmy, které kdy ochutnal, a nenachází. A čas běží…

Na malém prostoru útlé knížky vypráví Muriel Barberyová příběh muže, jehož sice sledujeme v jeho posledních hodinách na smrtelném loži, přesto se toho o něm dozvíme více než v mnohých rodinných ságách. Bezejmenný hrdina nás provází svými vzpomínkami na kulinářské skvosty, mezi nimiž pátrá po tolik hledané chuti, ve zpovědích členů jeho rodiny a dalších osob spřízněných s kritikovým životem ochutnáváme muže samotného. Je to člověk se všemi svými přednostmi i chybami, jenž se pro jedny stal ztělesněním hnusu, jehož nenávidí a jehož smrt toužebně očekávají, pro druhé byl vzorem hodným následování, mužem s neobyčejným vnitřním kouzlem a žádaným společníkem.

Právě mnohopohledovost na osobu umírajícího se stává Barberyové živnou půdou pro vykreslení lidského charakteru. Nevystačí si pouze s černobílým obrazem, ale předkládá svým čtenářům komplexní skulpturu s veškerými jejími nedostatky. Kritikovi nechybí v srdci láska, jen ji nevěnoval ženě, která jej do poslední chvíle vroucně miluje a k níž on se s chladnou tváří vždycky vracívá. Otcovské chování mu také není cizí, jen jím neplýtval na svých nechtěných dětech. Nejvyšší z gourmetů prostě není figurou, jež by si čtenář mohl jednoduše zaškatulkovat, což je pro knihu určitě příjemným pozitivem.

Podobně lze vnímat i hnací motor celého příběhu – hledání tajemné chuti, která se usadila tak hluboko v mužově nitru, že přečkala i útoky mnoha dalších, pozdějších laskomin. Poslední hodiny života umírajícího se smrsknou pouze na toto zdánlivě beznadějné hledání. Nemyslí na svou rodinu, kterou zavrhl dávno předtím, než vůbec vznikla. Nevzpomíná na majitele restaurací, jejichž životy měl v rukou. Neutěšuje se zástupy milenek, s nimiž smilnil. Celým svým vědomím se soustředí pouze na odhalení skryté chuti a tento boj se sebou samým se mu stává očistcem. Právě tuto zdánlivou malichernost totiž hrdina chápe jako fakt rozhodující o kvalitě celého jeho života. Jako by selháním v tomto posledním momentě zradil své celoživotní dílo, jako by se až s tímto posledním odhalením stal doopravdy někým. Měl můj život smysl? Tak zní nevyslovená otázka, která čtenáře provází celou autorčinou prvotinou.

Po jazykové stránce zvládla francouzská spisovatelka svůj vstup na scénu též na výbornou. Její s lehkostí psaný text si nepotrpí na zbytečně dlouhá a složitě vystavěná souvětí a intenzita podání informací dalece převyšuje jejich množství. Úsporný jazykový styl vyprávění hraničí až s tradiční podobou moderní povídky. Možná trochu nepříjemným překvapením může být pro české čtenáře občasné využití cizích slov (ambivalence, kvintesence, cesta asymptotická…), jejichž význam není nutně vždy všeobecně známý. Muriel Barberyová si též vystačí téměř bez dialogu, jenž ve výjimečných případech pouze dokresluje jednotlivé vzpomínky. Jednotlivé kapitoly lze totiž chápat jako samostatné monology, v nichž hledá dialog uplatnění jen velmi těžko.

Není se čemu divit, že v době svého vydání ve Francii Pochoutka vyvolala nadšené čtenářské ohlasy. Ačkoliv rozhodně nejde o titul přelomový, svou jednoduchou výstavbou textu si říká o přirovnání k chutné jednohubce. Díky snadno postřehnutelnému filosofickému podtextu však čtenář brzy zjistí, že se současně jedná o četbu patřičně okořeněnou. Každý literární gurmet si už vybírá podle vlastní chuti, zda se do Pochoutky zakousne až po okraj, nebo pouze slízne polevu na jejím povrchu.

Články vztahující se k tématu:
Ukázka: Muriel Barberyová – Pochoutka
Muriel Barberyová – Pochoutka
Ukázka: Muriel Barberyová – S elegancí ježka

Muriel Barberyová – Pochoutka
(v originále Une Gourmandise)
Překlad: Petr Christov
Host, 128 stran, vázaná, 219,– Kč